Přečteno: Podivuhodný život osamělého pošťáka

Autor: Denis Thériault
Překlad: Anna Čadilová
Počet stran: 150
Rok vydání: 2015/ překlad 2017
Nakladatelství: Plus
Odkaz na ČBDB
Anotace: Kdo jiný by měl ctít poštovní tajemství než pošťáci? Jenže mladý pošťák Bilodo je natolik ostýchavý, že si povídá leda se svou zlatou rybkou. Aby se dostal k lidem blíž, potají otevírá jejich dopisy. Vše se pro něj změní, když si přečte první dopis psaný v haiku. Milostné korespondenci mezi dívkou Ségolene a výstředním intelektuálem Gastonem propadne natolik, že i sám začne s touto tradiční japonskou básnickou formou experimentovat... Když po čase přímo před jeho očima Gastona srazí auto ve chvíli, kdy se chystá odeslat další dopis, rozhodne se, že se jej pokusí nahradit... S každým dalším haiku, které dívce svých snů pošle, je Ségolene blíž a blíž, ale zároveň jako by přicházel o kousek své vlastní identity a stával se někým jiným...

Z mého pohledu...
Zprvu by bylo možná dobré vám představit samotné Haiku. Jedná se o nejznámější formu japonské poezie a většinou se drží systému počtu slabik 5-7-5. Taktéž by mělo poukazovat na přírodu, nebo zkrátka na něco, co nesouvisí pouze s lidmi.

Jak už je výše v anotaci řečeno, hlavní hrdina Bilodo porušuje poštovní tajemství a otevírá dopisy. Vše se ale mění ve chvíli, kdy narazí na konverzaci mezi Ségolene a Gastonem, kteří si posílají haiku. Zlom ale nastává ve chvíli, kdy Gastona srazí auto. A Bilodo se rozhodne, že ho nahradí a tak začne odepisovat místo něj a proniká tak do světa básniček haiku. Jak ale dopadne jejich vztah?

Ze všeho nejdříve bych chtěla pochválit grafické zpracování knihy, které se opravdu povedlo. Nejen že kniha má krásné drobné ilustrace na začátku každé kapitoly, ale čeho si asi všimnete ze všeho nejdříve, když knihu vezmete do ruky, je obálka. Kniha má totiž ještě speciální obal/krabičku, která je zezadu natištěná jako poštovní obálka a knížku musíte nejprve vyndat, abyste ji mohli číst.
Navíc je na obálce samotné knihy natištěné i jméno překladatelky, což je sice detail, ale za mě vcelku podstatný. Když čteme překladové knihy, je to vlastně text, který napsal překladatel. To on si musel vyhrát s tím, aby k sobě slova hezky seděla a celá kniha dávala i v jiném jazyce než je originál smysl.

Kapitoly jsou opravdu krátké a díky haiku, které se v knize vyskytuje poměrně často vám kniha ubíhá neskutečně rychle. Vlastně ani nechcete, aby to skončilo, ale během chvilky jste na konci.
Popsat pocit, který ve vás zůstane po dočtení jde jen těžko. Převládá jakási zvláštní nálada, kdy nejste ani smutní, ani veselí. Přitom to není tak, že byste nic necítili.
Kniha má v sobě několik hezkých myšlenek, které autor podsouvá nenápadně a s takovou lehkostí, že máte pocit, jako by vás napadly samy od sebe. A pak už jen sedíte a přemýšlíte, jestli se vám kniha líbila, nebo ne.

Postavu pošťáka si vlastně ani nedokážete oblíbit. Vždyť porušil poštovní tajemství. Přesto vám ale není lhostejný. Celé je to tak moc zvláštní, až je to dobré. Co dobré, skvělé.

Hodnotím 80% a mohu doporučit, pakliže jste romantické duše tak jako já, nebo zkrátka jen chcete krátkou, milou knížku, která vás donutí chvilku popřemýšlet.

Četli jste? Znáte nějakou podobnou knihu?