Přečteno: Majonéza k snídani

Autor: Markéta Lukášková
Počet stran: 344
Rok vydání: 2021
Nakladatelství: Motto
Anotace: Ema měla s emocemi vždycky problém. Místo, aby je prožívala, raději je pitvá a sama si drží odstup i nadhled. Nejvíc ze všeho chce analyzovat lásku. Co je vlastně zač a proč třeba jejím rodičům zmizela? Proč zůstává tichá babička s despotickým dědou? Proč si její nejlepší kamarád nepřizná, kam ho táhne jeho srdce? Některé věci ale pochopíte jen tak, že se do nich namočíte, a proto se sama pustí do vztahového experimentu – na své první lásce.

Z mého pohledu...
Od autorky jsem četla předchozí knihu - Vlaštovka v bublině a i když jsem ze začátku moc nadšená nebyla, nakonec se mi knížka líbila. Bylo tedy jasné, že se pustím i do její další knihy. Ta mě navíc nalákala i svou tématikou, takže nebylo do řešit.

Hlavní hrdinkou Majonézy k snídani je Ema, která měla odjakživa problém s emocemi. Možná, že je až moc chtěla kontrolovat a tím si od nich držela velký odstup. Své pocity raději rozebírá a analyzuje, než aby je prožívala. Nejvíc ji ale fascinuje láska ohledně které má spoustu otázek, se kterými se nebojí konfrontovat své příbuzné. Jaká je láska a proč některým lidem nevydrží? Proč si ji někteří lidé nechtějí přiznat a nebo naopak zůstávají s tím druhým i přesto, že vztah není ideální a vlastně si moc nerozumí? 

Ema se rozhodne pustit se do experimentu se vztahy. A začíná samozřejmě svou první láskou, kterou se pokouší analyzovat, zkoumat a poznávat. 

Postava Emy se neskutečně povedla. Bavila mě od začátku do konce a byla zkrátka taková lidská. Věřím, že spousta z vás se v ní najde nebo zavzpomíná na to, jak prožívala svou první lásku a co všechno v tu dobu řešila. Zaujal mě i Emy experiment a to, jak se na lásku dívá a jaké otázky ji napadají. 

Autorka v knize ukazuje, že láska není jen jedna a že může mít mnoho podob. Zároveň to ale není žádný přeslazený román, ba naopak pohled do každodenní reality a zamyšlení se. A o to možná jde - kniha vás donutí se trochu pozastavit a o některých věcech popřemýšlet.

Markéta Lukášková napsala skvělou knihu, které téměř nemám co vytknout, je skvěle napsaná a je důkazem toho, že české autory bychom měli číst.

V závěru bych ještě chtěla pochválit obálku, která se moc povedla a zaujala mě na ní především zajímavá barevná kombinace. 

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media!