Přečteno: Tsunami

Autor: Karin Krajčo Babinská
Počet stran: 320
Rok vydání: 2022
Nakladatelství: CPRESS
AnotaceDen Eminých narozenin se kvapem blíží. Kromě členů její rodiny se však na oslavu chystá i jeden nezvaný host – minulost, kterou všichni považovali za dávno mrtvou. V návalu nečekaných emocí tak začnou ožívat události z jedné dovolené v Thajsku, která otřásla osudy všech zúčastněných. Polozapomenuté vzpomínky se vracejí se silou tsunami a hrozí, že rodinu plnou tajemství rozmetají na kousky.

Z mého pohledu...
Soudě dle recenzí na Databázi Knih jsem asi jediný čtenář, který z Tsunami není vyloženě nadšený. I když jde o rodinné drama, které se tváří téměř jako psychologická próza, čekala bych, že příběh bude trochu čtivější a uteče rychleji. Zároveň mi asi úplně nesedl autorčin styl psaní a s čím jsem měla největší problém byly postavy, které se mi neustále pletly. Ale vezmeme to postupně.

Vypravěč nás provází dvěma časovými rovinami. Ta první, současná (2020), se odehrává před rodinnou oslavou. Druhá, retrospektivní, se vrací na rodinnou dovolenou do roku 2004, kde vypravěč zůstává většinu knihy, protože právě v tomto období se odehrávají zásadní události. 

Jestli se autorce něco opravdu povedlo, je to detailní vysvětlení pohnutek všech zúčastněných. Pakliže některá z postav něco udělá, jako čtenář víme, co ji k tomu vedlo a proč se rozhodla zrovna pro ono řešení. Je proto snadné se do postav vcítit a jejich na první pohled špatné činy nějakým způsobem chápat.

Všechny z postav jsou v knize ale zmiňovány jmény. Z toho důvodu pro mě bylo složité si srovnat, kdo ke komu patří a jaké mezi sebou mají rodinné vztahy a až do konce knihy se mi pravidelně všichni pletli. I když s tímhle mívám problém i v dalších knihách, tady mi to přišlo výrazně zmatečnější, než jsem zvyklá a podle toho soudím, že to není jen moje čtenářská "chyba".

Ve výsledku to pro mě bylo komplikované čtení, které navíc ani moc neubíhalo a celkově mi kniha zkrátka nesedla.

Za poskytnutí knihy k recenzi každopádně děkuji Albatros Media!

Komentáře

  1. Vzít si takovou knížku Tsunami, udělat si dobrou kávu a připravit ještě věci na další den, tak to je idylka. Pak bych si jen půjčila manželovo křeslo které má na čtení v jeho pracovně a užívala bych si toho, že mám zase na nějakou chvíli čas sama pro sebe. A pak si zašla na manikůru.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky