Přečteno:Nezapomeň na mě

Autor: Estelle Laure

Překlad: Martina Williams Buchlová
Počet stran: 280
Rok vydání: 2022/překlad 2023
Nakladatelství: CooBoo

Anotace:  Kdybyste mohli vymazat všechny své bolestné vzpomínky, udělali byste to?

Blue se jednoho dne vzbudí s pocitem, že je něco hodně špatně. Všichni se chovají divně a ve skříni najde vzkaz, v němž se píše, aby v 7:45 nastoupila do modrého autobusu, což udělá. A setká se tam s člověkem, kterému se měla vyhnout – s Adamem. I když netuší, o koho jde, připadá jí podivně známý. Blue s Adamem zakrátko vypátrají jejich rodiny a vyjde na světlo pravda. Blue podstoupila zákrok, při němž si nechala odebrat určité vzpomínky. Teď ale cítí, že udělala chybu. Podaří se jí získat vzpomínky zpátky?

Z mého pohledu...
Autorka přichází z neobvyklým a originálním nápadem mazání bolestných vzpomínek. Pohybujeme se tak lehce na hranici něčeho mimo naši realitu, mimo to je ale příběh zasazen do běžného světa. 

Blue má pocit, že něco není v pořádku. Všichni kolem ní se chovají jinak než dříve a ona sama si některé věci nepamatuje. Poté, co najde ve skříni vzkaz, aby nastoupila do modrého autobusu, setkává se s Adamem, kterého si sice nepamatuje, ale zároveň tuší, že to je někdo známý a důležitý. Zanedlouho vyjde pravda najevo - Blue si nechala vymazat vybrané vzpomínky a to včetně vzpomínek na Adama. Bylo to ale správné rozhodnutí?

Příběh je poměrně krátký a proto nebudu prozrazovat nic navíc oproti tomu, co se dozvídáme v anotaci. 

Autorce se povedlo poměrně dobře napsat postavy. Jak Blue, tak i Adam a další jsou uvěřitelní, Blue prochází jistým vývojem, který vítám. Zároveň se autorka věnuje tématu definitivních, nenávratných rozhodnutí, které se týká právě Blue a jejího vymazání vzpomínek, se kterým se nyní musí nějak srovnat a vyřešit situaci, ve které se ocitla.

Myslím si ale, že autorka by potřebovala dalších pár desítek stran na to příběh ještě trochu rozepsat. Konkrétně část, kde Blue začne řešit, co by se dalo udělat s jejími vymazanými vzpomínkami, by určitě potřebovala ještě trochu upřesnit. Zajímalo by mě, jak celý tento "zákrok" funguje a zároveň nějaké další okolnosti celého projektu mazání vzpomínek. Zároveň si myslím, že Blue dosáhla svého až moc jednoduše, což na mě působilo trochu neuvěřitelně.

Příběh rychle utíká, ale zároveň vás minimálně do třetiny nějak moc nenutí u něj zůstávat a i přesto, jak je krátký, jsem knihu četla na několikrát. Když se ale přes tento pomalejší začátek dostanete, příběh vás docela chytne a budete chtít vědět, co se vlastně stalo.

Ve výsledku si nejsem moc jistá, jak s knihou naložit. Je čtivá, ale zároveň chvilku trvá, než vás příběh pohltí. Zároveň bych ocenila, kdyby byl o něco delší a v některých oblastech detailnější. Oceňuji ale originální téma, které si autorka vybrala. 

Hodnotím 65 % a za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Média.