Přečteno: Jak stvořit dívku

Autor: Caitlin Moranová
Počet stran: 357
Rok vydání: 2014/ překlad 2016
Nakladatelství: Host
Anotace: Co byste dělali, kdybyste během dospívání zjistili, že to, co vás rodiče naučili, prostě nestačí?
Píše se rok 1990. Čtrnáctiletí Johanna Morriganová si v televizním pořadu utrhla tak příšernou ostudu, že už nemá žádný důvod být dál Johannou. A tak si vymyslí identitu Dolly Wildeové- hubaté gotičky a sexuální průzkumnice se zálibou v alkoholu! Chce zachránit svou chudou bohémskou rodinu tím, že se stane spisovatelkou - podobně jako Jo v románu Malé ženy nebo sestry Brontëovy, ale bez toho umírání v mladém věku. 
V sedmnácti se opíjí, kouří a zkouší všechny druhy sexu. Pracuje pro hudební magazín, kde ve svých recenzích o šesti stech a méně slovech pitvá hudební skupiny.
Ale co se stane, když si Johanna uvědomí, že její Dolly má jednu fatální chybu? Stačí krabice plná nahrávek, stěna plná plakátů a hlava plná paperbacků k tomu, aby se dala stvořit dívka?

Z mého pohledu...
Johanna Morriganová bydlí se svými rodiči a čtyřmi sourozenci. Tato rodina žije v chudobě a je závislá na
sociálních dávkách. Malou jiskrou naděje je pro ně soutěž, kterou Johanna vyhraje. Složí nejlepší básničku, kterou potom recituje i v televizi. Tam se ale nemožně ztrapní (A rozhodně to není chyba rodičů, jak se zachovala) a všem je pro smích.  Johanna se to ale rozhodne změnit. Ve svých šestnácti letech přestane chodit do školy a vymyslí si novou identitu- Dolly Wildeovou, která si rámuje oči tlustou černou linkou a pracuje pro časopis, kde kritizuje hudbu a kapely. Začne trávit večery v hospodách nebo klubech a společnost, která se jí naskytuje rozhodně není vhodná. A abych nezapomněla, každý večer spí s někým jiným a taky se bezhlavě zamiluje do Johna Kitea. To je asi všechno, co mohu z příběhu odvyprávět, protože nic víc kniha neobsahuje a když ano, bylo by to prozrazování zápletky.
Co se mého názoru týče, tohle je kniha, která je zbytečně vychvalovaná. Sice vám zabere jen odpoledne, ale naprosto nic vám nedá a akorát vás naštve, že jste to vůbec četli. Navíc, všichni knihu hodnotí tak, že chudák "malá" Johanna se hledá, zjišťuje jak funguje život "dospělých" a tak dále, přitom kdyby se o ní rodiče alespoň trochu zajímali, nenechali by ji jen tak ze dne na den odletět do Londýna za neznámými lidmi, nebo být celou noc někde v baru. A silně pochybuji o tom, že by to jejím rodičům nedošlo, nebo by se jí podařilo to tajit. Máme to tedy brát tak, že Johanna, neboli Dolly si jen tak chodí celé dny i noci po klubech, každý den je v jiné posteli  a rodiče to neřeší?
Dalším mínusem této knihy je, že nemá ani pořádný konec, Prostě neskončí, příběh pokračuje a žádný převrat, ani velké uvědomení, jak nám slibuje anotace se také nekoná. Johanna si sice uvědomí, že takový život není úplně správný, nic moc s tím ale neudělá.
Závěrem, tuto knihu je dobré si půjčit v knihovně, za odpoledne jí přečíst a udělat si názor. Nemyslím si ale, že by bylo nutné jí mít doma. To si za ty peníze radši kupte Nedej se od Rainbow Rowellové a získáte tak výbornou knihu, u které stojí za to jí mít doma.
Knihu hodnotím 50% a chválím obálku, která se opravdu povedla.
A jaký je váš názor?

Komentáře

  1. Zcela s tebou souhlasím. Jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila a pouze půjčila v knihovně. Opravdu je zbytečně moc vychvalovaná, taková obrovská slova si nezaslouží... jako.. může se někomu líbit, ale tohle byl pro mě naprostý propadák :/ a docela lituji, že jsem knihu četla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme na tom podobně. Já spíš lituji toho, že jsem si místo ní nevybrala nějakou, která by za to stála...
      Díky za komentář!
      N.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky