Přečteno: Ostrov lhářů

Autor: E.Lockhartová
Počet stran: 264
Rok vydání: 2014/ překlad 2015
Nakladatelství: Host
Anotace: Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!
Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.
Skupina čtyř přátel - lhářů -, jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda.

Z mého pohledu...
Tohle je podle mě jedna z těch knížek, které si přečtete, a ještě dlouhou dobu vám celý příběh leží v hlavě a přemýšlíte o něm.
Já tuto knihu četla někdy v březnu a až teď jsem se dostala k tomu, napsat vám o ní. Ale pěkně popořadě.
Dnes, v době YA knih, není jednoduché najít příběh, který by se nějak lišil, nebo měl překvapivý konec. Ani jedna z těchto věcí ale knize E. Lockhartové nechybí. Spíš naopak. Celý příběh je psaný velmi zvláštním stylem, který ale k tomuto příběhu
dokonale patří a dokáže zaujmout tak, že od knihy skoro ani nezvednete oči a když už kolem vás přeci jen projde nějaký knižní barbar, kterého najednou moc zajímá, co že to čtete, neřeknete nic. Ani nemůžete, vzhledem k poznámce, která je uvedená na obálce. Nikdo nesmí prozradit nic, co by mohlo čtenáři napovědět, jak kniha skončí, nebo o čem to vlastně byla. Nechápala jsem, dokud jsem si celý příběh nepřečetla. A teď už vím. Vím přesně, proč je nutné si tuto knihu přečíst. Něco málo vám ale říci mohu.
Celý román se točí o dětech rodiny Sinclairových, řekla bych, že mají trochu nos nahoru. Už jenom pro to, že si každé léto jezdí na svůj soukromý ostrov a ještě se jim nelíbí tohle a tamto. Nejdůležitější je ale patnáctiletá Cadence, která je hlavní hrdinkou celé knihy. Všichni ale samozřejmě poslouchají svoje rodiče a ani v nejmenším by je nenapadlo dělat něco, co by nesměli. A samozřejmě je také nic nedonutí protestovat proti vůdci ostrova- dědečku Harrisovi. A nebo ne?
Jinak jsou všichni lháři taková sluníčka, pohodoví lidé a také se nikdy nic nestalo, jak by také mohlo?
Co jsou ale ty podivné kapitoly mezi celým příběhem? Že by vzpomínky? A nebo se snad opravdu něco stalo?
Možná také lžu, jak mi bylo přikázáno.
Moje hodnocení bude vysoké, stovku si šetřím, ale 95 % si opravdu zaslouží.
Přiznejte se, kdo ještě nečetl tuto knihu?