Přečteno: Tíha vesmíru
Autor: Jennifer
Nivenová
Počet stran: 406
Rok vydání: 2016/
překlad 2017
Nakladatelství: Yoli
Odkaz na ČBDB
Anotace: KAŽDÝ SI
MYSLÍ, ŽE DOBŘE ZNÁ LIBBI STROUTOVOU - odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž
fotku s titulkem "nejtlustší teenagerka Ameriky" otiskly před dvěma
roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila - a nejen co se
váhy týče.
STEJNĚ TAK SI KAŽDÝ MYSLÍ, ŽE DOBŘE ZNÁ I JACKA MASSELINA. Mezi spolužáky je oblíbený, rnadí s nejkrásnější holkou ze školy a na první pohled to může vypadat, že má všechno, co si může přát. Až na to, že trpí prosopagnosií - není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá.
Když tedy na sebe Stroutová a Masselin narazí ve škole, svět se rázem obrátí vzhůru nohama - minimálně Van Burenova střední. A malér je na světě!
Z mého pohledu…
Hned jak jsem zjistila, že od Jennifer Nivenové bude
vycházet další kniha, bylo mi jasné, že jí prostě musím mít. Pro připomenutí,
tato autorka napsala Všechny malé zázraky, což je skvělá kniha a osobně se mi
moc líbila. Byla její druhá kniha stejně dobrá?
A moje odpověď zní ano!
Pojďme se na to ale podívat pěkně od začátku.
Asi první věc, která vás na knize upoutá je to, že je psaná
v ich-formě a v přítomném čase. Právě to je jedna z věcí, která
knize zajišťuje čtivost a poutavost. Autorka čtenáře velmi rychle vtáhne do
děje a jakmile se jednou začtete, už pravděpodobně nepřestanete, dokud nebudete
mít knihu dočtenou.
Kapitoly se střídají z pohledu Libby a Jacka, což může
být ze začátku lehce matoucí, ale brzo si zvyknete a později už ani nevnímáte,
že se postavy střídají. A kdo že vlastně Libby a Jack jsou?
Libby po několika letech strávených doma nastupuje do školy,
kde jí ale vůbec nepřivítají s otevřenou náručí. Libby „není jako ostatní“
a jen proto, že váží víc než její vrstevnice, stává se obětí šikany. Nikdo ale
netuší, že za sebou má traumatickou minulost se kterou se musí den, co den prát.
Rozhodně to ale nevzdává a všem, a hlavně sobě, tak dokazuje, jak je silná.
Jack je naopak mezi spolužáky celkem oblíbený. Bohužel ale
nikdo netuší, že Jack je rozeznává pouze podle tzv. identifikátorů. Trpí totiž
vzácnou nemocí, což znamená, že si nepamatuje obličeje a nedokáže podle nich
rozeznat lidi. Musí si tak najít nějaký identifikátor (nějaká věc, která je
specifická pro daného člověka), díky kterému své kamarády a ostatní lidi rozeznává.
Velká pochvala autorce patří za to, že postavy vykreslila opravdu
realisticky a čtenář tak má pocit, jako by Libby, Jack i všichni ostatní
opravdu existovali.
Kniha se sice zabývá tématem šikany, ale hlavním poselstvím
je to, že nezáleží na tom, jak vypadáte, nebo co je na (ve) vás jinak než u
ostatních. Díky tomu, jakou nemoc si autorka vybrala vlastně dokazuje, že v obličeji
jsme všichni stejní a důležitý je náš charakter. A to se mi na jejích knihách
líbí nejvíc – vždy nám přinese skryté poselství.
Knihu hodnotím 80% a stejně jako Všechny malé zázraky
rozhodně doporučuji přečíst.
Pekná recenzia :)
OdpovědětVymazatMoc pěkná recenze, nalákala jsi mě k přečtení :) Už předtím jsem měla na knihu zálusk, teď si ji chci přečíst ještě více :)
OdpovědětVymazatJee, děkuji moc! Užij si čtení!
OdpovědětVymazatN.
Když jsem na tuto knihu narazila, okamžitě putovala na seznam "must read", jelikož sama "trpím" prosopagnosií. Pro někoho možná hloupý důvod k přečtení knihy, ale byla jsem holt zvědavá. Stručně řečeno. Z knížky jsem byla nadšená a dnes ji mám zařazenou mezi těmi, co si asi koupím při první příležitosti (ta, co jsem četla, byla vypůjčená). POZOR SPOILER!!!
OdpovědětVymazatNe, ve skutečnosti to tak nefunguje. Že se zamilujete a v tu chvíli si tvář toho svého vyvoleného či vyvolené zapamatujete a budete pamatovat...well ever after. Nope. I'm so sorry. (Popravdě ohledně konce příběhu jsem měla a stále mám trochu rozporuplné pocity).
PS: Díky vaším skvělým recenzím mi na seznamu knih k přečtení přibylo pěkných pár položek.