Přečteno: Nevlastní sestra

Autor: Jennifer Donnellyová
Překlad: Adéla Špínová
Počet stran: 376
Rok vydání: 2019/ překlad 2019
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Isabelle by měla být nekonečně šťastná – srdce krásného prince má na dosah ruky. Až na to, že ona není ta líbezná dívka, která ztratila skleněný střevíček a získala si princovu lásku. Je ošklivá nevlastní sestra, která si uřízla vlastní prsty, aby se chodidlem vešla do Popelčiny botky – která se teď plní krví.

Když princ odhalí Isabellin podvod, s hanbou ji vyžene. Nic jiného si nezaslouží: je totiž tuctovou dívkou ve světě, který si nadevše cení krásy. Bojovnicí, ačkoli všichni chtějí, aby sklopila hlavu a přizpůsobila se.

Isabelle se snažila zapadnout. Dostát matčiným očekáváním. Být jako její nevlastní sestra. Milá. Krásná. Kousek po kousku se zbavovala svého já, aby mohla žít ve světě, který dívky, jako je ona, odmítá. A to z ní udělalo zlou, žárlivou a prázdnou bytost.

Dokud nedostala šanci změnit svůj osud a dokázat, co ošklivé nevlastní sestry vždycky věděly: aby ji někdo zlomil, musí udělat víc, než jí jen zlomit srdce.

Z mého pohledu...
Zajímalo vás někdy, jak to dopadlo s nevlastními sestrami Popelky? Tak přesně to se dozvíte v Nevlastní sestře.

Příběh začíná ve chvíli, kdy se princ snaží najít tajemnou dívku, kterou potkal na plese. Její sestry se společně s matkou, jak je nám již dobře známo, snaží prince jakkoliv získat a pro to, aby se do střevíčku vešly udělají cokoliv. A ano, tohle je přesně ta verze, kde si sestry řežou prsty a další části nohou jen proto, aby se do střevíčku nějak nacpaly. Popravdě mě to zprvu dost překvapilo a nečekala jsem, že autorka bude začínat rovnou takhle drsnou scénou.
Do střevíčku se sice vešly, princ ale stejně pravdu poznal a nakonec odjel společně s Popelkou zpět na zámek... Jenže, co bylo dál?

Isabellin pokus o podvod se rychle roznese a všichni ji začínají odsuzovat, jako "tu zlou sestru". Nezbývá jí nic jiného, než se snažit s tím nějak žít, zapadnout mezi ostatní a pokusit se změnit.

V příběhu se prolínají dvě dějové linie. První se, jak už víte, věnuje Isabelle a jejímu příběhu. Do něj se pomalu zaplétá druhá dějová linka, která popisuje příběh sudičky a markýze. Oba dva se snaží Isabelle přesvědčit aby dělala přesně to, co se jim hodí a zapadá to do plánu. Mimo to dodávají příběhu skutečně pohádkový nádech a výbornou atmosféru.

Zhruba do poloviny jsem doslova hltala každé slovo a z knihy byla naprosto nadšená. Abych ale pravdu řekla, od druhé poloviny mě to bavilo čím dál tím méně a ke konci už jsem se do čtení opravdu nutila. Připadalo mi, že je příběh dost natahovaný a spousta pasáží by se klidně dala vynechat. Příběh zkrátka moc neplynul a posouval se jen hodně pomalu a to je za mě poměrně významné mínus.

Rozhodně je zajímavé si přečíst retteling na Popelku, protože takových moc není. Krásku a zvíře jsme už četli všichni tisíckrát, tohle je ale něco nového. Nečekejte od toho ale žádný zázrak a pakliže do knihy půjdete s malým očekáváním, třeba se vám nakonec bude líbit.

Nemůžu říct, že by byla kniha vyloženě špatná, za mě je to ale takový průměr.

Za zaslání každopádně mockrát děkuji Albatrosmedia!
Knihu najdete na stránkách albatrosmedia.cz zde.