Meta

Autor: Pavel Bareš
Počet stran: 336
Rok vydání: 2020
Nakladatelství: Host
Odkaz na ČBDB
Anotace: 
Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina.

V jiném světě by Lenka Křížová mohla být regulérní superhrdinkou. Jenže v tom jejím nikdo nepotřebuje nadšence ve spandexu a pláštěnkách. Po amatérských lovcích zločinců zkrátka není v jednadvacátém století poptávka.

Zato po showbyznysu a skandálech se lidé můžou utlouct.

A tak zatímco svět kolem ní nadšeně hltá každou novou metasenzaci, Lenka si spokojeně žije příběh vysokoškolačky, která má vlastní život na háku. Vyspává kocoviny, prospává přednášky, nezvedá matce telefony a občas pomůže kamarádce u zkoušky svými „superschopnostmi“. Nikdy zkrátka nestála o slávu, pozornost kamer ani zástupy fanoušků.

Ale přesto se zdá, že jednoho má.

Z mého pohledu...
Když slyším jméno Pavel Bareš, nikdy by mě nenapadlo, že bude autorem knihy, jako je Meta. Byla jsem proto docela překvapená, že něco takového vyšlo a co víc, je to naprosto skvěle napsané!

Když jsem knihu začínala číst, měla jsem trochu problém, protože text na mě působil poměrně zmateně a nechápala jsem, co se v něm děje. To se ale brzy srovnalo a jsem ráda, že jsem u knihy zůstala a neodkládala ji.

Děj se odehrává ve světě, kde neexistují superhrdinové jak je známe, ale mety, které mají různé superschopnosti. Ty pro ně ale nejsou vždycky výhrou a pro některé z nich naopak skutečnost, že jsou meta, může znamenat spoustu komplikací. Zároveň nežijí žádný superhrdinský život. Autor nám tak ukazuje i temnou stránku nadpřirozených schopností a poukazuje na to, že být superhrdinou nemusí být vždycky pozitivní. 

Během čtení si budete pokládat spoustu otázek a na většinu z nich nedostanete odpověď. Autor nás tím ale donutí se zamyslet a to je dle mého to hlavní, protože ne každá kniha čtenáře donutí se zastavit a na chvíli přemýšlet.

Autor přišel s originální myšlenkou i námětem, navíc opravdu věrohodně vypráví příběh z pohledu ženy. Kdybych nevěděla, kdo knihu napsal, pravděpodobně bych věřila a předpokládala, že tento příběh napsala žena. Autorovi tedy patří velký obdiv za to, jak citlivě a uvěřitelně píše o problémech, které se týkají především žen i přesto, že sám je opačného pohlaví. 

Důležité je zmínit ještě jazyk, který není úplně typický pro knihy. Autor totiž používá spoustu anglicismů, nespisovnou češtinu a mnohdy i sprosté výrazy  Tím ale dosahuje autentičnosti a uvěřitelnosti jednotlivých postav a myslím si, že zvolil správně.

Metu hodnotím 95% a mohu jedině doporučit!