Přečteno: Místa, kde jsem plakala
Překlad: Romana Bičíková
Počet stran: 344
Rok vydání: 2019/ překlad 2021
Nakladatelství: #Booklab
Anotace: Amelie se do Reese zamilovala až po uši. A myslela si, že on ji taky miluje. Ale teď jí začíná docházet, že opravdová láska by takhle bolet neměla. A tak jde po stopách jejich příběhu, navštěvuje všechna místa, kde kvůli němu plakala. Protože když přijde na kloub tomu, co bylo v jejich vztahu špatně, možná konečně zjistí, jak se z něj vzpamatovat? Další z pronikavých románů britské populární spisovatelky Holly Bourne, která nejen rozumí lidské duši, ale zdá se, že ji umí svými příběhy i léčit.
Z mého pohledu...
Místa, kde jsem plakala je už šestou knihou této autorky, která u nás vyšla. Holly Bourne je pro mě zároveň jistotou, že kniha bude skvělá, protože se mi ještě nestalo (až na jednu výjimku), že by mi něco od ní nesedělo. Není proto překvapením, že po knize jsem sáhla hned jak mi přišla a čtení jsem si opravdu užívala!
Hlavní hrdinkou je Amelie, která se byla nucena přestěhovat i s rodiči do nového města. Musela za sebou nechat kamarády i přítele, se kterým se ale domluvili, že se k sobě vrátí, až půjdou na vysokou školu. Amelie se ale zanedlouho zamiluje do Reese, který se zdá být naprosto dokonalý. Je pozorný, milý, obdivuje Amelii a její hudbu a vše se zdá být jako v pohádce.
To ale velmi brzy začíná ustupovat a Amelie každým dnem nešťastnější. Navíc jí pomalu dochází, že pravá láska by takhle bolet neměla. Všechny chyby ale hledá u sebe, přesně tak, jak jí to podstrkuje Reese. Ona je ta špatná, ona je ta ufňukaná, ona mu nedává dostatek prostoru.
V knize se prolínají dvě dějové linie. V té první se Amelie vrací do minulosti a vypráví, co se vlastně stalo. Ve druhé linii navštěvuje všechna místa, kde plakala a znovu si přemítá vzpomínky, které se k nim vážou.
Autorka přinesla další silnou knihu, která tentokrát pojednává o toxickém vztahu. Jako čtenáři samozřejmě víme, že tohle všechno je špatně. Zároveň ale sledujeme příběh očima Amelie, která to vůbec nevidí a věří všemu, co jí Reese říká. Věří, že to je její vina.
Za mě je toto jedna z nejlepších knih, co jsem od autorky četla! Hodnotím 95% a rozhodně doporučuji přečíst všem, kteří hledají knihu, která jim něco dá a nese v sobě silný příběh. To vše ale naprosto skvěle napsané a opravdu čtivé.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství #Booklab!
Já jsem od autorky zatím nic nečetla, ale tahle kniha mě láká rozhodně nejvíc. :)
OdpovědětVymazatAutorku i její knihy mohu jedině doporučit :)
VymazatN.
U téhle knihy mě hodně zaujaly ilustrace. Jen jsem tedy četla anglické vydání a ne to české, takže to mělo ilustrace asi jiné. Dokonce mě zaujaly natolik, že jsem po dlouhé době oprášila malířské plátno a taky jsem si pár skic nakreslila. Zůstala jsem tedy jen u skic, ale i tak jsem si to velice užila. :) Co se obsahu týče, tak mě to zase tak moc nezaujalo. :/
OdpovědětVymazat