úterý 14. února 2017

Přečteno: Mluv

Autor: Laurie Halsová Andersonová
Počet stran: 200
Rok vydání: 1999/překlad 2016
Nakladatelství: Yoli
Odkaz na ČBDB zde
Anotace: Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně přehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál víc se izoluje od okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala... Jediným světlým bodem jsou pro Melindu hodiny výtvarné výchovy volnomyšlenkářského profesora Freemana. Jako ročníkový úkol si Melinda vybrala téma stromu. Nejdříve si s tím nevěděla rady, ale pak zjistila, že jen při malování se cítí znovu svodobná a nesvázaná trpkou vzpomínkou na závěrečný školní večírek. Útočištěm před okolním světem je jí tajná skrýš ve školním kumbálu, ve kterém si vytvořila malý výtvarný ateliér. Tady může být sama sebou, malovat znovu a znovu samu sebe, a stavět tak kousek po kousku svoji duši dohromady. 

Z mého pohledu...
Abych pravdu řekla, než jsem si tuto knihu pořídila, vlastně jsem o ní vůbec nic neslyšela. Asi to šlo nějak mimo mě, nebo jsem jí prostě přehlédla. A když jsem jí potom viděla prvně v knihkupectví, myslela jsem si, že je to nějaké pokračování knihy Odpusť mi, Megan. Vlastně ani nevím proč, asi se mi zdálo, že mají podobné obálky. A jak jsem časem zjistila, i děj je podobný.

Melinda je vcelku normální holka, až na pár věcí a jedno velké tajemství. Vlastně to ani takové
tajemství není a celá kniha se
motá kolem toho, proč Melinda na závěrečném večírku zavolala policii. Samozřejmě, že to nikdo kromě Melindy neví a i kdyby to někdo vědět chtěl, asi by se to nedozvěděl, protože Melinda se čím dál víc začíná uzavírat do sebe a přestává mluvit úplně. Jediné "pozitivní" na tom je, že Melinda zjistila, kdo je pravý kamarád. Na druhou stranu je smutné, že jí nezůstal nikdo kromě "kamarádky", která se ale chce stát oblíbenou a tak Melindu využije jen tehdy, když něco potřebuje. Důvod, proč Melinda policii zavolala je lehce předvídatelný, to už si ale přečtěte sami.

Co se mi na této knize rozhodně nelíbilo byla škola, kterou Melinda navštěvovala. Samozřejmě myslím na to, že kniha je už nějakou dobu stará, a některé věci jsou jinak, ale rozhodně mi připadá zvláštní známkovat děti za chování v jídelně, nebo oblékání. Co se učitelů týče, nikdo kromě učitele výtvarné výchovy mi nepřipadal normální a jejich chování bylo minimálně zvláštní.

Tato kniha je také zvláštní tím, že je v ní použito minimum přímé řeči, což způsobuje to, že kniha čtenáři může chvilkami připadat trochu neosobní. Na druhou stranu je ale hodně čtivá a jakmile vás jednou pohltí, přečtete ji za chvilku. Když jsme u toho, příběh mi hodně připomínal knihu Ten, kdo stojí v koutě. Osobně si myslím, že Ten, kdo stojí v koutě byla o něco lepší, ale možná to je tím, že byla psaná formou deníku, narozdíl od Mluv, která je psaná jako vyprávění většinou ve třetí osobě.

Na konci knihy najdete ještě kolem dvaceti stran různého vyprávění autorky, nebo dopisů čtenářek.
Pokud se vám líbily knihy Ten, kdo stojí v koutě, nebo Odpusť mi. Megan, mohu jedině doporučit, i když to je kratší příběh, než zmiňované dvě knihy.

Hodnotím 75%.
A jaký je Váš názor? Četli jste tuto knihu?
PS: Kniha má i celkem podařené filmové zpracování, podívat se na něj můžete (bohužel zatím jen v angličtině) zde.

5 komentářů:

  1. Viděla jsem tuhle knížku je to asi měsíc zpátky a na to že je v měkké vazbě má fakt moc hezkou obálku :)
    Přemejšlím že díky tvé recenzi se na ní vrhnu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělá recenze :) Knihu jsem četla a nebyla špatná, ale moc se neliší od podobných knížek :) Ale na film se ráda kouknu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář :) Film si určitě pusť, hodně se drží knihy a jejího původního děje :)
      N.

      Vymazat
  3. Díky za recenzi. Na knihu jsem narazila začátkem ledna, a měla jsem chuť si ji podle anotace a obálky koupit - teď, ale nevím, zda by mě spíše nezklamala :(

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!