Přečteno: Něco víc

Autor: Patrick Ness

Počet stran: 343

Rok vydání: 2013/ překlad 2017

Nakladatelství: Slovart

Anotace: Šestnáctiletý Seth se topí, zoufalý a osamělý v posledních okamžicích svého zápasu s rozběsněným mořem. A pak procitne. Nahý, hladový a žíznivý, ale při vědomí. Jak je to možné? Vybavuje si přece, jak se mu lámaly kosti, jak mu pukla lebka při nárazu o skálu. Jakto, že je teď tady? A co je tohle vlastně za podivné místo? Trochu to vypadá jako anglické městečko, kde vyrůstal, než se jeho rodina po tragické příhodě přestěhovala do Ameriky. Jen vylidněné a děsivě pusté. Seth začíná pátrat po odpovědích, v naději, že tu není úplně sám, že se neocitl ve svém soukromém pekle, kterého se tolik bojí. Že tu možná je… něco víc.

Z mého pohledu…

Když se mi podařilo domluvit si spolupráci s Megaknihami a mohla jsem si vybrat knihu na recenzi, moje volba byla jasná. Samozřejmě, že jsem si vybrala novinku od Patricka Nesse. A Megaknihám moc děkuji za poskytnutí knihy a skvělou, rychlou komunikaci. Na knihu můžete mrknout u nich na   e-shopu a už teď mohu říct, že si jí musíte přečíst. Všichni. Povinně.

Nicméně vraťme se zpátky k autorovi. Patricka Nesse určitě všichni znáte díky knize Volání netvora, která je teď poměrně známá. Nedávno jsem dokonce psala recenzi, na kterou se můžete podívat tady. Po jejím dočtení mi bylo jasné, že si chci přečíst ještě další knihy od tohoto autora. A zrovna se to tak sešlo, že se mi dostaly do ruky knihy „My ostatní tu prostě žijem“ a již zmiňované „Něco víc“.

Ráda bych vám teď popsala děj knihy, jak už jste u mě zvyklí, ale u této knihy nemohu. Kdybych začala vyprávět, zhruba v první třetině bych musela přestat, abych neprozradila zápletku knihy, která je opravdu překvapivá. Skoro si myslím, že podle anotace by vás to nenapadlo. A ani se nedivím, mně to také vůbec nedošlo. Mohu říct, že v první kapitole je velmi realisticky popsáno, jak se chlapec topí, pomalu ale jistě. Následný náraz hlavou do skály ho usmrtí a chlapec umírá. Nebo ne? Probouzí se ve městě, kde dříve bydlel se svou rodinou. Když se ale rozhlíží kolem, nikde nikdo. Nevidí své rodiče, svého bratra a ani nikoho jiného. Seth začíná hledat pomoc, někoho, kdo by mu všechno vysvětlil. Bohužel jediné, co najde je dům, ve kterém dříve žil. Je ale prázdný a pokrytý vrstvou prachu. Kam všichni zmizeli? A jak to, že je naživu, když si jasně pamatuje, jak mu praskla lebka při úderu o skálu?

Hned na začátku mě na této knize zaujalo to, jak je napsaná. Příběh totiž vypráví pravděpodobně sám autor, a tak o hrdinovi mluví ve třetí osobě. A potěšily mě také poměrně krátké kapitoly, které jsou v knize vždycky velké plus. Také se mi líbilo, jak autor použil jen minimum postav, ale i přesto napsal dokonalý, dechberoucí příběh. Děj knihy byl nepředvídatelný a mnohokrát jsem zůstala nad knihou jen zírat s otevřenou pusou a překvapeným výrazem v obličeji. Dokonce si troufnu říct, že tato kniha, a hlavně její hlavní hrdina mě dokonce i v některých věcech motivovali.

Opět byla samozřejmě velmi čtivá! Sice mi chvilku trvalo, než jsem pochopila, co jak autor myslí, ale to bylo hlavně ze začátku v několika prvních kapitolách. Poté jsem se do knihy začetla a nemohla se od ní odtrhnout. Těch 342 stran jsem zhltla během dvou dnů a na konci zůstala jen koukat. Nechápala jsem a asi ani dlouho nebudu. Ale toto je kniha, která vám dlouho zůstane v hlavě a myslím si, že nikdy nezapomenete na její příběh. A jestli si něco musíte přečíst ještě naléhavěji, než Volání netvora, pak je to právě tato kniha.

Knihu hodnotím 95% a ještě jednou moc děkuji Megaknihám!

A teď ruce nahoru, kdo už se na knihu chystá?