Přečteno: Cilčina cesta

Autor: Heather Morrisová
Překlad: Vladimír Fuksa
Počet stran: 336
Rok vydání: 2019/překlad 2019
Nakladatelství: CPress
Anotace: Krása jí zachránila život – a odsoudila ji.

V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim -Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití.

Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě?

Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách.

Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku.

Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal.

Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi

Z mého pohledu...

Když vyšel Tatér z Osvětimi, mluvilo se o něm téměř všude. Všichni ho četli, všichni knihu sdíleli na sociálních sítích a během chvilky se z něj stal bestseller. V současné době můžete Tatéra z Osvětimi zakoupit jak v knižní podobě, tak i v audioknižní. Jestli se vám nechce číst a rádi posloucháte, tohle bude ta pravá volba. 

Tatér z Osvětimi mě překvapil opravdu hodně. Po dočtení knihy jsem navíc měla možnost setkat se s autorkou a byl to jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Poslouchat vyprávění někoho, kdo napsal knihu tohoto typu... Poslouchat další a další příběhy, vnímat další bolest dalších postav, které skutečně existují.

Cilka, jakožto jedna z vedlejších postav, nedostala moc prostoru. Její příběh je ale natolik důležitý a zároveň natolik obsáhlý, že se autorka rozhodla jej sepsat do další, samostatné knihy. Cilčina cesta pro mě byla jasnou volbou a ani minutu jsem neváhala.
Cilka, která se do Osvětimi dostala v pouhých šestnácti letech, padla do oka veliteli Březinky. Byla držena dál od ostatních vězňů a stala se blokovou vedoucí. Zároveň díky tomu dostávala lepší jídlo a obecně přežívala v o něco přijatelnějších podmínkách. Chodili za ní ale vysoce poostavení muži a brali si něco, co jim nepatřilo - její tělo. Tím to ale zdaleka nekončí. Právě díky tomuto byla Cilka později obviněna z kolaborace s nacisty a odsouzena k patnáctiletému vězení v ruském gulagu.

V tento moment ale celý Cilčin příběh teprve začíná. Životní podmínky se v  gulagu od koncentračního tábora Březinky moc neliší - jídla i pití je málo, mrazy jsou kruté a ani pravidelné znásilňování zde není ničím neobvyklým. Všichni vězni se tu snaží o jediné - přežít. Cilka se navíc snaží tajit svou minulost. Pracuje v uhelných dolech, stejně jako všichni ostatní. Brzy se ale dostává k práci v nemocnici, kde se snaží zachránit životy všem, i když to často není v jejích silách. Právě touto prací dokáže přilepšit sobě i svým blízkým.

 

Autorka dokázala napsat příběh plný emocí, zároveň také neskutečně čtivý. Těžké osudy jednotlivých postav dokáže zpracovat citlivě a předat z nich opravdu hodně. Samotnou mě to překvapilo, ale příběh Cilky mě zasáhnul ještě mnohem více než příběh Tatéra z Osvětimi. Úzkost a smutek se ve mě držel ještě dlouho po dočtení knihy a pár desítek slz jsem také ztratila.

Jestli jste četli Tatéra z Osvětimi, přečtěte si i Cilčinu cestu. Jestli jste Tatéra nečetli, rozhodně po něm sáhněte a potom si přečtěte Cilčinu cestu. Toto jsou zkrátka knihy, které vás nesmí minout.

Za zaslání knihy na recenzi bych chtěla mockrát poděkovat Albatrosmedia!