Přečteno: Muffin a čaj

Autor: Theo Addair
Počet stran: 272
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Yoli
Odkaz na ČBDB
Anotace: Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí studenti elitního gymnázia, jejich cesty se ale příliš nekříží. Pravdou je, že spolu snad nikdy pořádně nemluvili. Zatímco Daniel je nejlepším studentem na škole, který se k okolí chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí, Cristian, řečený Kit, tráví čas kreslením, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí. Zatímco jeden uvažuje, zda poslední školní rok jen nějak přežít, nebo se alespoň trochu zapojit, druhý se přátelí s fotbalovým týmem a společnosti se ani trochu nebojí.
Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být...

Z mého pohledu...
Jak už asi víte, k českým autorům jsem trochu skeptická. O to více, pakliže jde o Young Adult žánr. Pár pokusů o české YA už jsem četla a abych pravdu řekla, bohužel to nebylo nic moc. To je jeden z důvodů, proč jsem zprvu pochybovala, jestli si Muffin a čaj pořídit. Najednou se ale strhla doslova lavina Muffinu a čaje, všichni knížku četli a všichni knížku chválili. Popravdě jsem neviděla jedinou recenzi, která by byla negativní, nebo knihu hodnotila jako průměr.
Hodně jsem tedy přemýšlela, že si knížku objednám a když na YouTube Knižního Klubu vyšel rozhovor s autorem, bylo jasno a já si knížku hned objednala. Doporučuji se podívat (přidala jsem vám odkaz), autor na mě působí sympaticky a to je jedna z věcí, která vás přesvědčí si knihu přečíst.

Abych se ale dostala k ději a nevydávala vám zase kilometrové odstavce o tom, jak jsem ke knize přišla.

Muffin a čaj vypráví příběh příběh dvou chlapců - Daniela a Kita. Jak už to tak bývá, protiklady se přitahují a tady tomu není jinak. Daniel je tichý, pilný student a introvert, zatímco Kit je spíše extrovert, kterého je často slyšet a mluví rychleji než myslí. Jejich cesta ale není tak jednoduchá a klidná, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Takhle to zní jako pořádné klišé, co?

Věřte, že skutečně není. Autor poměrně chytře využil prostředí typického pro YA čtenáře - střední školy. Nechybí tak pobyt na intru, tajné lásky, ale také šikana a úzkosti. Všechno je ale do příběhu přidáno nenásilně a tak, že máte pocit, jako by to samo vyplynulo a pocit reálnosti, který jsem z příběhu měla je velkým plusem.

Je to jeden z těch příběhů, kde vlastně není až tolik důležité co se děje. Ono, kolik toho zažijete na internátě? Abych pravdu řekla nevím, ale tak nějak předpokládám, že to žádné velké dobrodružství nebude. A sama mohu říct, že chodit na střední školu taky není zrovna něco, o čem byste později napsali bestseller. Tady jde ale především o hlavní postavy, jejich pocity a vývoj. Mnohdy se stává, že příběh je dobře napsaný, ale postavy jaksi zaostávají. To ale rozhodně není problém této knihy. Autor vsadil na reálné postavy které si zamilujete a vyšlo mu to. Nečekejte tedy, že se budou dít nějaké převratné události, nebo budete šokováni na každé druhé stránce. Daniel a Kit si mezi sebou budují vztah, který je tak jemný a křehký, že jim zkrátka fandíte i kdybyste nechtěli.

Když už jsem u chvály, za zmínění stojí i autorův styl psaní. Nevím jak to dělá, ale věřila jsem všemu, co napsal. A navíc má neskutečnou pravdu. Tolik lidí dělá, že vás poslouchá. Přitom spousta z nich následně nemá ponětí, o čem jste mluvili. Tolik z nás se chová nějak jen proto, aby ho ostatní neodsoudili. Tolik se snažíme líbit ostatním i za cenu toho, že ztrácíme sami sebe. Je to ale dobře?
Chci tím říct... tohle vám dá mnohem víc, než "jen" příběh Daniela a Kita. Jestli se mi někdy stalo, že jsem hrozně moc nechtěla, aby knížka skončila a to tak, že jsem ji odložila na několik desítek minut, protože jsem ji nechtěla dočíst, bylo to teď.

Co bych trochu vytkla byl epilog, který by za mě vůbec nemusel být. Jsou to sice jen dvě strany, ale tahle část čaje už v sobě měla až moc cukru a muffin byl plný polevy a posypek a to tolik, že už by se mu dalo říkat dortík. Samozřejmě je to hezké, ale oproti ději celé knihy už je to hodně růžové.

Hodnotím 95% a rozhodně doporučuji přečíst!