Únorové knižní shrnutí | 2018

Zdravím!

A již tradičně vás na začátku měsíce vítám u shrnutí toho, co jsem během února stihla přečíst. Tentokrát už jsem se dostala na svých průměrných 16 přečtených kousků, což je počet, který jsem si držela víceméně od září minulého roku.

Únor jsem odstartovala s Podivuhodným životem osamělého pošťáka (Denis Thériault), který mohu jedině doporučit. Knížku už jsem recenzovala a tak stačí pouze kliknout na název a dostanete se k samostatnému článku.

Po nadšení z prvního dílu Univerzity výjimečných (Joelle Charbonneau) jsem se pustila do čtení druhého. Bohužel už byl o něco slabší, což mě trochu mrzí, protože autorka měla z prvního dílu našlápnuto opravdu dobře. Čeká mi tu ještě třetí, tak snad to bude zase lepší. Jak jste na tom s Univerzitou vy? Téměř všichni říkají, že třetí díl je nejslabší.

Travel Bible (Petr Novák, Matouš Vinš) mi tu ležela už od přijímaček, takže téměř rok. Není to tak úplně beletrie, na druhou stranu má přes 400 stran a nemám důvod ji sem nezařadit. Tato kniha je plná tipů a návodů na cestování. Od toho, kde koupit letenky, přes ubytování, stravu až po samotnou cestu. A tím to zdaleka nekončí. Abych pravdu řekla, knížka ve mně vyvolala chuť cestovat, i přes to, že mám strach z létání a výšek. Momentálně bych nejvíce chtěla do Amsterdamu, Paříže a samozřejmě do Londýna (a to nejen kvůli Harry Potterovi).

Po naléhání spolužaček jsem sáhla po Hledání Aljašky (John Green). Abych pravdu řekla, kdysi se mi knihy od Greena líbily a musela jsem je mít všechny. Dopadlo to ale tak, že jsem přečetla Hvězdy nám nepřály, Papírová města a Příliš mnoho Kateřin. Abych pravdu řekla, Papírová města byla dost zvláštní a o Příliš mnoho Kateřin ani nemluvím. Zkrátka jsem Greena jaksi zavrhla s tím, že už mě jeho knihy moc nezajímají. Hledání Aljašky jsem ale měla doma a na druhou stranu mi bylo celkem líto, aby tu jen tak ležela. Sice nebyla tak skvělá, jak všichni říkají, ale myslím si, že průměrem ji nazvat mohu. Můj názor na spisovatele tedy nezměnila. Plánuji si ale přečíst jeho nejnovější knihu, a to především kvůli tématu, o kterém pojednává. Snad to tedy bude lepší než všechny jeho předchozí.

Následně mi dorazilo několik knih z Bookdepository (čti pošťačka mi narvala do schránky několik knih z bookdepository), mezi kterými byl i komiks od všemi známého seriálu Riverdale. Na „knihu“ plánuji ještě dělat samostatnou recenzi, a tak vám k němu povím jen tolik, že obsahuje příběhy, které nebyly v seriálu. Doplňuje to, co dělaly hlavní postavy mezi jednotlivými díly, nebo když zrovna nebyly v záběru.

Když teď budu trochu přeskakovat, konečně jsem se pustila i do nějakých děl z doporučené četby. A abych pravdu řekla, u žádné nemohu říct, že by se mi vyloženě líbila. Zkrátka je to buď průměr, nebo mám hodně co vytknout. Celé to začalo knihou Othello (William Shakespeare). Mám ji sice doma v krásném starém vydání, což je něco, co miluji. Děj se mi ale moc nelíbil a konec mi připadal spíše komický. Je mi jasné, že to nelze srovnávat se současnými díly, ale myslím si a doufám, že narazím i na lepší knihy od tohoto autora. Krysaře (Viktor Dyk) nám kdysi paní učitelka na základní škole pouštěla jako audioknihu. A já se v tu dobu rozhodla, že to snad ani číst nechci. Jednak mě příběh uspával, jednak se mi moc nelíbil hlas vypravěče. Ale nakonec jsem mu dala šanci a abych pravdu řekla, mile mě překvapil. V závěru sice dostal 70 %, takže pro mě takový lepší průměr, ale na to, jak jsem ho prvotně odsoudila to nebylo špatné.  Předposlední knihou z doporučené četby byl soubor děl od Karla Havlíčka Borovského. Konkrétně kniha obsahovala díla: Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie a epigramy. Doposud jsem netušila, že Krále Lávru vlastně znám z nějaké pohádky. Nevybavuji si teď, která to bylo, ale něco hodně podobného určitě znám z dětství. Poslední knihou z této kapitoly, po které jsem sáhla byl Král Lear opět od Williama Shakespeara. A opět se mi to nelíbilo. Oproti tomuto dílu byl Othello opravdu skvělý. Jednak to bylo celé tak zvláštně zamotané a jednak mě čtení skutečně nudilo. Já jen doufám, že si k tomuto autorovi nějak najdu cestu anebo se k jeho dílům časem vrátím a přehodnotím svůj názor.

Zpátky k současnému Young Adult. Uvnitř mé hlavy (Francesca Zappia) opět patří do skupinky knih, které tu leží a čekají už nějakou dobu. Tentokrát to bylo tuším skoro dva roky. Tehdy jsem ji rozečetla a odložila s tím, že mě nebaví a nesedí mi autorčin styl psaní. Tentokrát jsem po ní ale sáhla a nedokázala se odtrhnout. Jasných 90 % a opět máte v názvu odkaz.

Následně mi dorazila dlouho očekávaná Replika (Lauren Oliverová). Opět už jsem psala recenzi, takže se o ní nebudu dlouze rozepisovat a přidám vám sem odkaz. Stejně na tom je i Na lovu (Meagan Spoonerová), která mi taktéž dorazila od Albatros media, kterému tímto ještě jednou děkuji.

Občas mám i chuť se trochu bát a v takovém případě většinou sáhnu po sérii Stopy hrůzy. Tentokrát se mi ale dostal do ruky IKEA časopis Horrorstör (Grady Hendrix), který mě příběhem zase až tak neuchvátil, ale grafické zpracování je zvládnuté na jedničku. Navíc knihu seženete v LK za 19 Korun, takže za zkoušku to rozhodně stálo.

Hygge – prostě šťastný způsob života (Meik Wiking) – má cenu něco dodávat?

Naopak všemi opěvovaná kniha Tvůj perfektní rok (Charlotte Lucas) mě docela zklamala. Příběh mě celkem zaujal, ale styl psaní mi nesedl. Za mě nápad poměrně dobrý, jen by to chtělo úplně jiné zpracování.

Poslední knihou, na kterou jsem se zároveň těšila asi nejvíce byl rozhodně Nejdelší den AdamaT. (Patrick Ness). Opět bych se asi hodně rozepsala, takže vás odkážu na recenzi, kterou si určitě přečtěte. A knihu také, samozřejmě.

Co jste v únoru četli vy? Která knihy vás zaujala nejvíce?