Přečteno: Drž mě, když padám
Autor: Miroslava Varáčková
Překlad: Jan Hanzlík
Počet stran: 200
Rok vydání: 2017/ překlad 2018
Nakladatelství: #Booklab
Odkaz na ČBDB
Anotace: Správná rozhodnutí vyžadují nejvíc odvahy. Kačka, Zuzka a Ondra mají už jen otce, ale toho v loterii nevyhráli. Ani jako cenu útěchy. Pro pijana, gamblera a lháře jsou děti na posledním místě. Ondra s Katkou se snaží, aby malé Zuzce zabezpečili alespoň nejnutnější základ pro přežití, navíc musí před učiteli a sociálkou mlžit o tom, co se doma děje. Otcův teror se zhorší, když na scénu přichází Katčin nový objev. Zdá se, že z problémů je dokáže dostat jen pravda. Krutá, bolestivá… ale pravda. K tomu však ani jeden ze sourozenců nenachází odvahu. Nebo ano? Dívat se na svět skrz růžové brýle a zavírat oči před mnohdy nepříjemnou skutečností je velmi lehké. To ale rozhodně neplatí o novém románu Miroslavy Varáčkové.
Z mého pohledu...
Knížky od Miroslavy Varáčkové mě zatím nikdy nezklamaly. Autorka si vybírá opravdu nelehké životní situace a těžká témata a dokáže je zpracovat tak, že příběh vás chytne a nepustí. Netušila jsem ale, že mě něco chytne tolik, jako Drž mě, když padám.
Otec Kačky, Zuzky a Ondry je výhra v tom nejironičtějším slova smyslu. Pije, nadává a co víc, o děti se absolutně nestará. Spíš na opak. Nebojí se jim jednu vrazit a to dost surově.
A je tu další problém. Nikdo o tom neví. Kačka i Ondra se to snaží za každou cenu utajit, všechny svoje modřiny všemožně odůvodnit a ochránit nejmladší Zuzku. Jestli něco opravdu nechtějí, je to sociálka. Jak velká je asi šance, že by je přesunuli někam, kde by byli všichni spolu? Správně, hodně malá.
Aby toho nebylo málo, do města se vrací Marek. Kamarád a soused, se kterým se Kačka kdysi docela bavila. Jenže teď se obyčejné kamarádství začíná přehupovat v něco silnějšího.
Je vám asi jasné, že ti dva si k sobě budou hledat cestu. Tohle ale není lovestory, kde by si vyšlapali cestičku trním a žili spolu šťastně až navěky. Rozhodně je dobře, že jejich vztah hrál v příběhu důležitou roli, ale ne tu hlavní.
Abych to ale dokončila. Otec si začíná všímat, že Kačka chodí domů později a vše se tak jen zhoršuje. Navíc malá Zuzka nemůže vyrůstat v takovém prostředí. Mít život, ve kterém si nemůže pořídit ani základní věci do školy, dokud starší sourozenci nevydělají peníze na brigádě.
Vše se změní ve chvíli, kdy jedna z postav získá dostatek odvahy a zakročí. Je to ale to správné rozhodnutí?
Vůbec jsem si nemyslela, že mě autorka dokáže takhle překvapit. Věděla jsem, že její knihy jsou silné a že mě zasáhnou. Tohle je ale knížka, která ve mně něco zanechá ještě dlouho.
Co bych chtěla jako obvykle pochválit je vykreslení postav. Na to má autorka opravdu talent a její postavy jsou vždy uvěřitelné, během knihy prochází vývojem a dokážete se do nich vcítit. A ani tentokrát tomu nebylo jinak. Knížka je navíc plná emocí, které budete prožívat společně s postavami. Mirka navíc moc hezky vystavěla příběh, který je uvěřitelný a působí neskutečně reálně.Já jsem se po pravdě vůbec nedokázala odtrhnout a knížku jsem přečetlcelou najednou.
Snad jediné, co mě zklamalo byla obálka. Osobně si myslím, že se dala udělat mnohem lépe a tak, aby víc vyjadřovala, o čem příběh je. Ale to je spíš detail :)
Hodnotím 85% a myslím, že máme jasného adepta do nejlepších knížek tohoto roku.
Za zaslání mockrát děkuji nakladatelství Slovart/ #Booklab!
Překlad: Jan Hanzlík
Počet stran: 200
Rok vydání: 2017/ překlad 2018
Nakladatelství: #Booklab
Odkaz na ČBDB
Anotace: Správná rozhodnutí vyžadují nejvíc odvahy. Kačka, Zuzka a Ondra mají už jen otce, ale toho v loterii nevyhráli. Ani jako cenu útěchy. Pro pijana, gamblera a lháře jsou děti na posledním místě. Ondra s Katkou se snaží, aby malé Zuzce zabezpečili alespoň nejnutnější základ pro přežití, navíc musí před učiteli a sociálkou mlžit o tom, co se doma děje. Otcův teror se zhorší, když na scénu přichází Katčin nový objev. Zdá se, že z problémů je dokáže dostat jen pravda. Krutá, bolestivá… ale pravda. K tomu však ani jeden ze sourozenců nenachází odvahu. Nebo ano? Dívat se na svět skrz růžové brýle a zavírat oči před mnohdy nepříjemnou skutečností je velmi lehké. To ale rozhodně neplatí o novém románu Miroslavy Varáčkové.
Knížky od Miroslavy Varáčkové mě zatím nikdy nezklamaly. Autorka si vybírá opravdu nelehké životní situace a těžká témata a dokáže je zpracovat tak, že příběh vás chytne a nepustí. Netušila jsem ale, že mě něco chytne tolik, jako Drž mě, když padám.
Otec Kačky, Zuzky a Ondry je výhra v tom nejironičtějším slova smyslu. Pije, nadává a co víc, o děti se absolutně nestará. Spíš na opak. Nebojí se jim jednu vrazit a to dost surově.
A je tu další problém. Nikdo o tom neví. Kačka i Ondra se to snaží za každou cenu utajit, všechny svoje modřiny všemožně odůvodnit a ochránit nejmladší Zuzku. Jestli něco opravdu nechtějí, je to sociálka. Jak velká je asi šance, že by je přesunuli někam, kde by byli všichni spolu? Správně, hodně malá.
Aby toho nebylo málo, do města se vrací Marek. Kamarád a soused, se kterým se Kačka kdysi docela bavila. Jenže teď se obyčejné kamarádství začíná přehupovat v něco silnějšího.
Je vám asi jasné, že ti dva si k sobě budou hledat cestu. Tohle ale není lovestory, kde by si vyšlapali cestičku trním a žili spolu šťastně až navěky. Rozhodně je dobře, že jejich vztah hrál v příběhu důležitou roli, ale ne tu hlavní.
Abych to ale dokončila. Otec si začíná všímat, že Kačka chodí domů později a vše se tak jen zhoršuje. Navíc malá Zuzka nemůže vyrůstat v takovém prostředí. Mít život, ve kterém si nemůže pořídit ani základní věci do školy, dokud starší sourozenci nevydělají peníze na brigádě.
Vše se změní ve chvíli, kdy jedna z postav získá dostatek odvahy a zakročí. Je to ale to správné rozhodnutí?
Vůbec jsem si nemyslela, že mě autorka dokáže takhle překvapit. Věděla jsem, že její knihy jsou silné a že mě zasáhnou. Tohle je ale knížka, která ve mně něco zanechá ještě dlouho.
Co bych chtěla jako obvykle pochválit je vykreslení postav. Na to má autorka opravdu talent a její postavy jsou vždy uvěřitelné, během knihy prochází vývojem a dokážete se do nich vcítit. A ani tentokrát tomu nebylo jinak. Knížka je navíc plná emocí, které budete prožívat společně s postavami. Mirka navíc moc hezky vystavěla příběh, který je uvěřitelný a působí neskutečně reálně.Já jsem se po pravdě vůbec nedokázala odtrhnout a knížku jsem přečetlcelou najednou.
Snad jediné, co mě zklamalo byla obálka. Osobně si myslím, že se dala udělat mnohem lépe a tak, aby víc vyjadřovala, o čem příběh je. Ale to je spíš detail :)
Hodnotím 85% a myslím, že máme jasného adepta do nejlepších knížek tohoto roku.
Za zaslání mockrát děkuji nakladatelství Slovart/ #Booklab!
Pěkná recenze :) Kniha vypadá zajímavě. Mě osobně obálka zaujala. jen bych trochu pozměnila font a barvu písma. :)
OdpovědětVymazatDěkuji, mně se právě víc líbí ta slovenská, ale to je určitě věc názoru a každému se líbí něco jiného :)
VymazatN.