Červnové knižní shrnutí | 2018

Zdravím!

Červen byl na čtení opravdu bohatý a to nejen díky konci školního roku. Popravdě bych ani nevěřila, kolik se mi toho podaří přečíst za týden na dovolené a že mě nakonec zachrání čtečka, kteoru jsem nikdy nijak zvlášť nevyznávala. 

Částí číslo jedna jsou tentokrát knížky ze čtečky.

Většina z toho byly komiksy a prvním z nich je třetí soubor krátkých příběhů od Sarah Anderson - Herding cats. Za mě byla tahle nejlepší ze všech, ale to je dost možná způsobeno tím, jak moc mám ráda kočky. A musím říct, že téměř ve všem jsem se našla.

All my friends are dead (Avery Monsen, Jory John) a All my friends are still dead (Avery Monsen, Jory John) je něco, u čeho se zasmějete, ale vydrží vám to tak na deset minut. Já je četla v letadle a obě dvě jsem stihla snad ještě než jsme byli ve vzduchu. Dále jsem se pustila do komiksu The end of the fucking world (Charles Forsman). V tomhle případě jsem viděla nejdřív seriál, který se mi docela líbil a zajímalo mě, jaká bude i "knižní" předloha. A popravdě, nelíbila. Bylo to zvláštní, divné, nedodělané... za mě prostě ne. Na seriál se ale podívejte, je sice svým způsobem zvláštní, ale líbil se mi.
Posledním komiksem jsou Duchové (v originále Ghosts) od Rainy Telgemeier. Knížka u nás vyšla v překladu a já si dlouho říkala, že si ji pořídím. Nicméně nakonec to stejně dopadlo tak, že jsem si ji stáhla v originále do čtečky. A musím říct, že se mi opravdu líbila a nakonec jsem ji hodnotila 75%.

Poslední e-knihou je Tady byla Britt-Marie (F. Backman), která mě abych pravdu řekla trochu zklamala. Od autora jsem četla zatím jen dvě knížky, ale obě se mi líbily natolik, že jsem měla velká očekávání a ta se, bohužel, tak úplně nenaplnila.

Druhou hromádkou jsou knížky v angličtině, které jsem si s sebou brala především proto, že jsem myslela, že je přečtu o něco pomaleji a vydrží mi tak déle. Pokus dobrý, v realitě to zas tak nevyšlo.
Jak jsem se dostala k Bring me back (B. A. Paris) jste si už mohli přečíst v samostatné recenzi, kde je i můj názor na ni, takže vám sem přidávám odkaz. Druhou knížkou byla Moxie (Jennifer Mathieu), o které se naopak teprve plánuji rozepsat. Teď vám ale mohu říct, že to je skvělé letní čtení především pro holky, protože v knize je lehký nádech feminismu. Ale za mě moc fajn.

Ani v červenci mi nechyběla hromádka knížek od Albatrosmedia a Slovartu (Velké díky všem!)...
Když to vezmu chronologicky, ze všeho nejdříve jsem se vrhla na knížky z Knihozemě (mimochodem o ty samé v současné době soutěžíme u mě na instagramu). Na všechny tři už máte online recenze, takže jen ve zkratce - Nikdyuš (Jessica Townsendová) je knížka místy hodně podobná Harry Potterovi a zprvu mi trošku trvalo se začíst, ale nakonec se nemůžu dočkat dalšího dílu. Timeless: Zachránci nového času (Armand Baltazar) se odehrává ve světě, kde se pomíchal veškerý čas. Potkáte tedy dinosaury, roboty i piráty. Asi největším plusem jsou naprosto nádherné ilustrace, kterých je v celé knize přes 150. A nakonec Cesta dějinami čar a kouzel (J. K. Rowling). Tahle knížka vás doufám nikoho neminula, ale kdyby přece jenom - je to další z doplňkových knížek. Dozvídáme se v ní nové informace k tomu, jak vznikaly knížky a je nám představeno i několik autorčiných původních myšlenek.

Následoval druhý díl Divoké písně - Temný duet (Victoria Schwabová). Tady mě naprosto dostal konec, ale více v samotné recenzi. Když už jsme u těch pokračování, sáhla jsem i po závěrečném dílu trilogie Doppler - Konec světa, tak jak ho známe (Erlend Loe). Jestli už jste četli první dva díly, po knize sáhněte, ale jinak si myslím, že když se sérií budete začínat, stačí vám klidně první dva. Sice to budete mít s trochu otevřeným koncem, ale abych pravdu řekla, třetí se nese v jiném duchu, než ty předchozí, takže stejně máte pocit, jako byste četli stand-alone.

Poslední knížkou od Albatrosmedia, konkrétně tedy od Fragmentu byl Podzim, na který nezapomenu (Robin Constantinová). Tady se jedná o klasickou letní slaďárnu, která je lehce naivní a má snadno odhalitelnou zápletku. Dokážu si ale představit si ji vzít s sebou někam k moři, nebo zkrátka na dovolenou :)

Závěrečnou částí této kapitoly (uf, složitý to název) jsou knížky od Slovartu, konkrétně jsem tedy zvládla přečíst dvě. Dej mi své jméno (André Aciman) mi dorazila ve chvíli, kdy jsem byla na dovolené, což mě trochu mrzí, protože jsem se těšila, že ji budu číst u moře. Je pravda, že by se mi možná líbila ještě o něco víc, kdybych nejprve neviděla film, ale i tak jí mohu určitě doporučit. Více v recenzi už brzy.
Podobně na tom je Drž mě, když padám (Miroslava Varáčková). Autorka si opět vybrala složité téma a skvěle ho zpracovala. A musím říct, že tentokrát mě opravdu dostala a dalších několik dní jsem příběh nemohla dostat z hlavy.

Poslední částí je takový mix všeho možného, zkrátka knížky, které se mi jinam nevešly.
První z nich je další z povinné četby, která mě nijak zvlášt neohromila (já nevim, fakt se mi líbí máloco) - Závěť a jiné balady (Francois Villon). Začínám mít trochu pocit, že přesně vím, co si k maturitě nevezmu a naprosto netuším, co si vezmu. YA mi asi neprojdou, co? :(
Nicméně když už jsme u těch klasik, mám tady Biblické příběhy pro nevěřící děti (Martin Vopěnka), což pravda, klasika asi moc není, ale já osobně jsem o biblických příbězích nevěděla vůbec nic, tak jsem si alespoň touto cestou trochu rozšířila obzory.

Vzpomínáte si ještě na Hygge, Lykke, Lagom a já nevím co ještě? Tak tu máme další a za mě ze všech nejlepší - Chovejte se jako kočka (Stéphane Garnier). Knížku určitě plánuji ještě recenzovat, takže pooznámky k ní si zatím nechám na později.

Samozřejmě mi nemohla chybět další knížka od YOLI, konkrétně tedy Psáno životem (Lucy Keatingová). Autorčinu předchozí knížku (Dreamologie) jsem nečetla a po tomhle teda asi ani nebudu. Nápad sice super, ale zpracování a vůbec styl psaní mě docela zklamal.
Dalším kouskem, který mě zklamal byly Chvíle před koncem (Lauren Oliverová). Popravdě vůbec nevím, co bylo špatně. Na knížku jsem slyšela vcelku kladné recenze, nápad super... jo aha, zpracování. Mít to tak polovinu stránek, asi by se mi i příběh líbil, ale takhle se tam spousta věcí točila pořád a pořád dokola a to tak, že jsem se místy fakt nudila. Škoda, no.

Naopak Slepá mapa (Alena Mornštajnová) mě mile překvapila a přesvědčila o tom, že i mezi českými autory jsou tací, kteří psát umí. Chystám recenzi!

Úplně poslední knížkou je Ještě jeden den (David Levithan). V podstatě se jedná o ten samý příběh, jako v prvním díle (Den co den), vyprávěný z pohledu Rhiannon. Už jen z toho důvodu to bylo o něco slabší, než předchozí kniha, ze které jsem byla nadšená. Na hezkých 70% ale má.

A jsme u konce, uff. 
Co jste v červnu četli vy a která z knížek se vám líbila nejvíc?