Přečteno: Prokletá krev

Autor: ANGE
Překlad: Světlana Ondroušková
Počet stran: 440
Rok vydání: 2017/ překlad 2019
Nakladatelství: CooBoo
Anotace:  Představte si svět, ve kterém Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla a kde se ve Versailles právě chystá korunovace Ludvíka XXIV.

Angie je sedmnáct let a právě dokončila střední školu, stejně jako její kamarádi Matt a Clémence. Žije jen se svým tátou a těší se, co jí budoucnost přinese. Jednou ji však v metru pronásledují neznámí muži a vyhrožují jí smrtí, a aby toho nebylo málo, ještě téhož dne ji doma nečekaně její matka vévodkyně de Noaillesová, která by svou dceru ráda vzala na ples a oficiálně ji představila u dvora. Angie zvyklé na normální život se do ničeho takového nechce, ale nakonec ji přemůže zvědavost a do Versailles se v doprovodu Clémence vydá. A mezi velkolepými róbami vznešených dam, blýskavými zrcadly a skleničkami šampaňského se nestačí divit, kolik záhad a intrik se v královském paláci ukrývá. Dozví se tam také, kdo jí usiloval u život a proč?


Z mého pohledu...
Na Prokletou krev jsem se docela těšila. Upíři jdou sice trochu mimo mě, ale na druhou stranu je kniha přirovnávaná k Selekci, kterou mám ráda. Obecně kolem  této knihy panoval docela rozruch a kladné recenze mě nakonec přesvědčily k tomu jí také dát šanci.

Co se musí autorům nechat je osobitý styl psaní, díky kterému je kniha jednak čtivá a jednak opravdu zajímavá.
Příběh je psaný v er-formě, díky čemuž mají všechny postavy prostor se projevit a jejich charaktery jsou docela dobře vybudované. Některé z nich mi ale opravdu lezly na nervy a byly docela nesympatické. Problémem je, že postav bylo mnoho (popravdě už ani nevím kolik přesně), což pro mě bylo docela zmatečné a často jsem se v textu ztrácela.

Když to vezmu od začátku, měla jsem velký problém se začíst. Jednak jsem se v textu opravdu hodně ztrácela, čemuž napomáhalo zaprvé mnoho postav a zadruhé některé zcela nezapadající scény. Určité pasáže a části byly navíc opravdu zvláštně napsané a myslím, že jsem místy vůbec nepochopila, co mi autoři chtějí říct.

Tím se dostávám i k faktu, že pro mě byla kniha opravdu hodně překombinovaná. Dvojice autorů si vybrala mnoho naprosto odlišných prvků, které se následně snažili zakomponovat do příběhu tak, aby všechno působilo reálně a aby do sebe jednotlivé prvky přirozeně zapadaly. To se ale bohužel vůbec nestalo a myslím si, že jestli je třeba něco určitě změnit, je to zpracování.

Autorům bych určitě doporučila knihu buď zjednodušit a nebo naopak rozdělit do dvou dílů a některé části více rozepsat tak, aby do sebe scény i detaily zapadaly.

Závěrem mám z knihy opravdu hodně rozporuplné pocity. Nechápu všechnu tu chválu, nechápu jak někdo může tohle nazvat Selekcí s upíry a nevím, komu bych knihu doporučila.

Věřím, že své čtenáře si kniha najde a jestli se do ní přeci jen pustíte, nemějte prosím žádná očekávání, třeba pak nebudete zklamaní tak jako já.

Za zaslání bych každopádně chtěla mockrát poděkovat Albatrosmedia, které mě pravidelně zásobuje čtením. 

Jaká kniha vás v poslední době zklamala?

Komentáře

  1. A jáj, já po Prokleté krvi koukám, koukám. Děsí mě to přirovnání, protože tu nesnáším. :-D Také se bojím té překombinovatosti,kterou jsi mi potvrdila... No, nevím, ale stejně ji asi šanci dám, protože si myslím, že to bude poměrně kýč. Ten nemusí být vždy úplně špatný. Tak třeba tak na mě Prokletá krev zapůsobí. Jenom mě dost odrazuje ta obálka...:-D

    OdpovědětVymazat
  2. Pořád přemýšlím, jestli do toho jít. Selekci mám moc ráda, upíři mi nevadí, a Francie je jedna velká láska sama o sobě, ale... je to boom a já většinou boomy z principu nerada. :D Mrzí mě, že to působí tak nesouvisle, podle anotace to vypadalo na dobrý příběh. Někdy to možná zkusím, ale asi jako Betty nade mnou; ta obálka s napodobeninou Miley Cyrus fakt e-e :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky