Přečteno: Tohle všechno je pravda

Autor: Lygia Day Peñaflorová
Překlad: Magdaléna Stárková
Počet stran: 416
Rok vydání: 2018/ překlad 2019
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Miri se do knihy Spodní proudy zamilovala na první přečtení. Takže když s kamarády vyrazili na autogramiádu její autorky Fatimy Ro, vymysleli plán, jak se s ní spřátelit – i když to teď ostatní nechtějí přiznat. A pokud jde o Jonaha… za nic z toho přece Fatima nemůže.

Soleil se sama chtěla stát spisovatelkou. Ve Fatimě našla spřízněnou duši, a navíc jí tak osud přihrál do cesty Jonaha! Teď ale nemůže uvěřit tomu, že se Fatimou nechala tak snadno zmanipulovat!

Penny nikdy nebyla jen povrchní husička, jak si o ní ve škole mysleli. A zoufale toužila po tom, aby si toho všimla právě Fatima. Sdílet s ní všechno znamenalo příležitost. Nikdy ji nenapadlo, co se stane, až se všichni dozví Jonahovo tajemství.

Opravdu je Fatima jen využila? Nebo jim dala novou šanci? Co z jejich přátelství vlastně byla pravda?

Z mého pohledu...
Tohle je jedna z těch knížek, na které se těším už od praxí, které jsem minulý rok strávila v redakci CooBoo. Tehdy mi Katka ukazovala, jak boží to má ořízku a obálku. Byla to láska na první pohled a přečtení anotace mě jen ještě víc přesvědčilo o tom, že bych si knihu měla přečíst.

V popisu toho sice moc řečeno není, o to víc je ale čtenář natěšený na to, co se bude skrývat uvnitř a proto se toho dnes i já pokusím říct co nejméně.

Dalo by se říct, že příběh začíná koncem a je tedy vyprávěn retrospektivně. Autorka vás do něj sice vhodí hned na začátku, ale to jen podporuje atmosféru celé knihy a velmi rychle se zorientujete. Jednotlivé postavy postupně vypovídají a přidávají další a další informace k příběhu, který se odehrál. Každá z nich je originální a všechny jsou velice dobře vystavěné. Mají výrazné charaktery a postupem příběhu některé z nich prochází vývojem a lehce se mění.

Co se samotného čtení týče, věřte mi, že i ti z vás, kdo čtou pomaleji, tento příběh zvládnou rychle. Je složen především z mailů, zpráv, deníkových zápisků a rozhovorů, takže opravdu rychle ubíhá. K příběhu tento styl vyprávění navíc skvěle sedí a autorka zvolila skvělou cestu.

Bohužel není vůbec těžké si domyslet konec a i naprosto nevšímavý čtenář si brzy všimne, o co tady jde. Nemějte proto velká očekávání a berte příběh spíše jako odpočinkové čtení.

I přesto, že jsem konec odhadla docela brzy, jak už jsem psala, knížka se mi líbila.
Hodnotím 75% a za zaslání mockrát děkuji Albatrosmedia!

Kdy jste naposledy uhádli konec? U které to bylo knihy?