Přečteno: Hon na střízlíka

Autor: Mary Watsonová
Překlad: Petra Miketová
Počet stran: 368
Rok vydání: 2018/ překlad 2019
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Každé Vánoce Wren i její rodinu v lesích kolem jejich vesnice pronásledují mocní nepřátelé – Soudci. Ona sama ani nikdo z okolí je nedokáže zastavit. V zoufalé snaze zachránit rodinu i přátele se proto vydává na tajnou misi jako asistentka do nepřátelského velitelství. V spleti lží a podvodů si ji však začne všímat soudce Cass Harkness – a Wren tak brzy bude muset volit mezi záchranou rodiny a zkázou dalších lidí.

Z mého pohledu...
Někde je chyba... buď ve mně, nebo v té knize.

Wren je každý rok na Vánoce pronásledována kolem vesnice mocnými nepřáteli - soudci. Nikdo je nedokáže zastavit a je to čím dál tím hrozivější. Wren má jedinou možnost - pokusit se svou rodinu i sebe zachránit. Neváhá proto a vydává se na tajnou misi jako asistentka do nepřítelského velitelství, tam si jí ale začne všímat soudce Cass. Wrens si bude muset vybrat - záchrana rodiny nebo zkáza ostatních lidí?

Od téhle knihy jsem neměla vůbec žádná očekávání. Popravdě jsem jenom doufala, a i podle anotace to tak vypadalo, že se nejedná o úplně typické YA fantasy a myslela jsem, že příběh v sobě bude mít něco, čím mě zaujme. Popravdě? Na nic takového jsem nenarazila.

Wren je naprosto typická a ještě ke všemu obyčejná hlavní hrdinka. Není na ní vůbec nic, díky čemu bych si ji dokázala oblíbit nebo s ní jakkoliv soucítit. Nedá se ani říct, že by prošla jakýmkoliv vývojem - spíš naopak. Názory mění každou chvíli (což se ostatně ukáže i na konci) a nepovažuji ji za dobře napsanou postavu. Samozřejmě také není nejhorší hlavní hrdinka, kterou jsem kdy potkala, rozhodně si ale myslím, že autorka jí měla věnovat více času.

A tím zdaleka nekončíme. Prvních zrhuba sto stran je totální chaos, zmatek a vůbec nechápu, jak tohle mohla autorka s klidným srdcem vydat. Nepřipadá mi v pohodě čtenáře hned na začátku zasypat milionem informací a doufat, že to nějak zpracuje. Protože nezpracuje. Bude z toho zmatený a dost možná ani nebude chtít číst dál. Nebavilo mě to, opravdu ne.

Ve chvíli, kdy se s tím vším nějak srovnáte (a upřímně obdivuji všechny, kdo v knize i po tom šíleném začátku pokračoval ve čtení), přichází další problém - je vám jasné, co se stane. Autorka se vůbec nesnaží čtenáře jakkoliv napínat, případně přijít s něčím nečekaným. Zkrátka a dobře vás něco napadne a ono se to po pár stranách opravdu stane. Několikrát po sobě. Jednotlivé události jsou tak moc předvídatelné.

Většinou, a to i když píšu negativní recenzi, mohu pochválit alespoň styl psaní a to, že příběh ubíhá. V Young Adult je to podle mě tak trochu pravidlem.
No, tady upřímně ne. Autorka píše opravdu jednoduchým jazykem a rozhodně ne poutavě. Měla jsem problém u knihy zůstat, neodložit ji. To by se opravdu stávat nemělo. I když je příběh špatný, alespoň něco by vás u knihy mělo udržet. U mě to popravdě bylo jenom to, že si chci udělat názor na příběh celkově, jinak bych ji fakt zahodila už tak v polovině.

Mrzí mě to, ale Hon na střízlíka vám opravdu doporučit nemohu. Za všemi knihami, které doporučuji si stojím a opravdu bych nedokázala nikomu říct, ať si tohle přečte.

Za zaslání mockrát děkuji Albatrosmedia a mohu vám slíbit, že další recenze už bude pozitivnější a podíváme se na knížku, kterou bych vám naopak moc ráda doporučila.