Přečteno: Jeden kopeček šmoulový

Autor: Marie Doležalová
Počet stran: 192
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Motto
Anotace: Dětství, to jsou hlavně prázdniny, babičky a dědové, ale taky videopůjčovny, tamagoči a Kačeří příběhy – aspoň pro nás děti devadesátek. Každá rodina má své příběhy a tohle jsou zápisky té moji. Jsou to vzpomínky, nad kterými se usmívám a jenom sem tam se nostalgicky dojmu – třeba nad tím, jaký to bylo retro, ty časy, kdy se seznámili naši, a ještě předtím v šedesátkách jejich rodiče. A všechno je to na fotkách! Tohle je kniha napůl moje a napůl Elišky. Její ilustrace jsou na každé straně, a proto se ta kniha nečte. Ona se prohlíží, prožívá a nasává všemi smysly.
Snad ji budete mít rádi tak jako já.

Z mého pohledu...
Knížka mě na první pohled upoutala svým zpracováním. Už jen obálka je krásná a když jsem zjistila, že je graficky zpracovaná i uvnitř, nemohla jsem se dočkat jejího vydání. Od autorky jsem navíc četla i její předchozí knihu - Kafe a cigárko, která sice nebyla nijak převratná, ale jako odpočinkové čtení mě bavila. 

Sáhla jsem tedy i po Jednom kopečku šmoulový. Devadesátkové dítě sice nejsem (i když spoustu věcí ještě pamatuji) a tak to pro mě nemělo moc nostalgickou funkci, kterou zcela jistě uvítají právě děti devadesátek. 

Nečekala jsem ale, že autorka se bude tolik zaměřovat právě na svou rodinu. Samozřejmě vzpomíná na své dětství a vypráví nám spoustu příhod, ale hodně často zabíhá pro mě až zbytečně do detailů o své rodině, o tom, jak se seznámili její prarodiče a tak dál. K jejímu dětství to bezpochyby patří, ale pro mě jako pro čtenáře je to téměř zbytečné a mnohdy i nezajímavé. Bohužel. 

Na druhou stranu nechybí humor, na který jsme u Marie zvyklí a vše doplňují naprosto krásné ilustrace Elišky Podzimkové. 

V závěru se mi kniha líbila, ale znova už bych ji nečetla. Je krásně zpracovaná, plná humoru, ale na mě mnohdy až moc o rodině Marie. Myslím, že jsem asi čekala něco trochu jiného.

Za zaslání bych každopádně chtěla moc poděkovat Albatrsomedia a pakliže vás kniha zaujala, stačí kliknout zde.






Komentáře

  1. K téhle knížce ybch se chtěla dokopat, dříve jsem četla Maruščin blog, který mě bavil, její první knížku jsem doteď nečetla, ale tahle knížka vypadá úplně jinak. Navíc jsem zvědavá, jestli mi bude bližší než tobě, splňuji totiž kritéria devadesítkového dítěte :)
    Děkuji za recenzi :)

    nemam-cas.blog.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky