Přečteno: Stovka černých šicích strojů

Autor: Elias Hirschl
Překlad: Viktorie Hanišová
Počet stran: 232
Rok vydání: 2017/ překlad 2018
Nakladatelství: Portál
Anotace: Hlavní hrdinou originálního románu mladého autora je osmnáctiletý civilkář, který po maturitě nastoupí jako pečovatel do chráněného bydlení pro psychicky nemocné. Na to, co ho čeká, není ovšem ani trochu připravený. Jistě, že jeho každodenní rutina bude poněkud bláznivá, to tušil. Nepočítal ale s tím, že pro něj bude čím dál tím těžší vyznat se v tom, proč jsou ošetřovatelé ošetřovatelé – a nikoli klienti. Navíc poměrně brzo ztratí i on sám ztratí pevnou půdu pod nohama a netuší, kam vlastně patří. Všechno v jeho životě jako by se vymklo zpod kontroly. Dokonce i vztah s přítelkyní. Někdy by ji nejradši zabil (ve svých snech to pravidelně dělá). Je sice na civilce, ale má čím dál tím silnější pocit, že svůj život tráví v psychiatrické léčebně – stejně jako my všichni. Elias Hirsch napsal ironický román plný absurdního humoru, který čtenáře pobaví, ale mimoděk je přiměje i k zamyšlení nad tím, kdo je tu vlastně blázen.Elias Hirschl je mladý, ale už nyní velmi úspěšný rakouský autor, poetry slamer a hudebník. Stovka černých šicích strojů je jeho třetí román.

Z mého pohledu...
Na Stovku černých šicích strojů jsem se těšila. Prvně mě zaujala obálkou a hned poté anotací, která vypadala opravdu slibně. Zároveň mě zajímalo, jak se autor dokázal poprat s takto náročným tématem.

Po dočtení mám ale dost rozporuplné pocity.
Na jednu stranu se mi knížka líbila. Bylo zajímavé sledovat civilkáře, jak se postupem času mění a jaký vliv na něj mají ostatní.  Autorovi se povedlo velmi dobře vystavět všechny charaktery a je zřejmé, že každé z nich věnoval spoustu času a promyslel ji do detailů. Věřím, že určitě nebylo jednoduché postavy (zvláštně psychicky nemocné) takto vystavět a za to patří autorovi velký obdiv.

Zároveň si ale udržoval poněkud zvláštní styl psaní a mně bohužel moc nesedl. Mnohdy nedokončené myšlenky, útržky a celková zmatečnost doplněná poněkud zvláštním humorem bohužel asi není nic pro mě.

Rozhodně nečekejte souvislý román, tak jako já. Do první poloviny tomu tak skutečně bude, ale čím víc se postava civilkáře rozpadá a hledá sama sebe, tím větší zmatek a zvláštnější útržky myšlenek a příběhu se k vám dostávají. Popravdě jsem byla posledních několik desítek stran už jenom zmatená a mnohdy jsem musela některé části číst vícekrát, abych vůbec pochopila, o co se jedná.

Věřím, že kniha si najde své čtenáře a možná že právě všechna ta zmatenost, spousta úvah a útržků je umění a důvod autora uznávat. Mě ale bohužel opravdu nesedla a ačkoliv jsem se snažila najít něco, čím bych ji mohla vyzdvihnout, je pro mě stále spíše podprůměrnou.

Za zaslání bych každopádně chtěla moc poděkovat nakladatelství Portál!