Moje praxe v nakladatelství

Vítám vás u trochu netradičního článku.
Jelikož studuji Knihkupecké a nakladatelské činnosti (případně Knižní kulturu, ten název se teď dost mění), troufnu si říct, že jsem člověk tak trochu z oboru. K mému studiu samozřejmě patří i praxe, které máme v první a čtvrtém ročníku 14 dní před Vánoci a ve druhém a třetím ročníku se nám přidávají ještě dva týdny na jaře.
V současné situaci tomu tak není a já jako student třetího ročníku jsem o své jarní praxe bohužel přišla. Na druhou stranu je to asi to nejmenší, co v současné době všichni řešíme, a i tak mám co vyprávět z předešlých let, hlavně tedy z obou praxí ve druháku a o prosincových praxích ve třeťáku.

Na svých prvních praxích jsem byla v knihkupectví a popravdě, hodně rychle mě přešel nápad jít tam pracovat. O tom si ale povíme někdy příště, dneska bych se chtěla zaměřit na praxe v nakladatelství, které mi připadají mnohem zajímavější. Zároveň vás vezmu trochu do zákulisí toho, jak taková kniha vlastně vzniká.

Své první nakladatelské praxe jsem měla ve druhém ročníku před Vánoci v nakladatelství CooBoo, které je mým oblíbený a byla jsem neskutečně nadšená, že tam skutečně budu moct dva týdny být.

V tu dobu jsem toho o práci redaktorů věděla opravdu málo, možná právě tolik, co většina z vás. Tehdy jsem přišla na recepci Albatrosmedia pěkně nervózní. Uvítala mě nejmladší členka redakce, Katka, se kterou jsem si ze všech byla asi nejblíž, a ukázala mi, kudy se dostat do kanceláře CooBoo (a věřte tomu, že Albatrosmedia je jedno velké nekonečné bludiště!)
Neznamená to ale, že s ostatními bych si nějak nesedla - spíš naopak. Popravdě jsem ani nečekala, že na mě všichni budou tak milí.
Během těchto praxí mě měla na starost Tereza (šéfredaktorka), která mi toho dala opravdu hodně a byla prvním osobou, která mě zasvětila do práce redaktora. Poprvé jsem viděla jak se dělají korektury, co je to kalkulační list (a teď doufám, že se to tak opravdu jmenuje) nebo co všechno je potřeba k vydání knihy a jak dlouhá je to cesta.

Na svých prvních praxích jsem se věnovala psaní posudků - tedy jsem dostala rukopis (ať už český, nebo v angličtině) a následně bylo mým úkolem knihu shrnout a napsat, zda si myslím, že by se měla vydat. Všechno je samozřejmě potřeba si obhájit a přemýšlet u toho také nad tím, jestli už něco podobného nevyšlo. Samozřejmě, že některé knihy si podobné jsou, ale je důležité přemýšlet nad tím, jestli je něčím výjimečná a nezapadne mezi všechny ostatní.



Moje druhá a třetí praxe v redakci se uskutečnila v nakladatelství Fragment.
Na tyto praxe už jsem nešla jako úplný nováček a ani v chodbách Albatrosmedia už jsem se neztrácela tak často, jako během své první praxe. Pamatuji se, že tehdy se mě šéfredaktor zeptal, co bych se chtěla naučit a moje odpověď byla jasná - korektury! A tak jsem dostala svou první korekturu. Myslím, že se jednalo o knihu Rituál (Marina a Sergej Djačenko). Neberte to tak, že by pak vycházely moje korektury - všichni redaktoři si po mně práci kontrolují a rozhodně běžně nevychází knihy opravené od stážistů. Korektur se navíc dělá hned několik. Já měla ale možnost si vyzkoušet práci s textem a řeknu vám, není to žádná sranda. Rozhodně to není stejné, jako když si čtu knihu večer v posteli - nad korekturou se musím soustředit, mnohdy číst slovo po slově a to i několikrát.

Mimo korektury jsem samozřejmě psala i posudky, ale právě opravování knih se stalo novou činností, kterou jsem si mohla vyzkoušet a když jsem byla v redakci podruhé, už počítali s tím, že tam taky k něčemu budu a nejsem jen nováček a přítěž (to sice nikdo nikdy neříkal ani nenaznačoval, ale všichni víme, že když se někdo něco učí, může to s ním být docela náročné).

Po dobu všech svých praxí jsem měla pocit, že jsme všichni na stejné vlně. Žádný můj (i když začátečnický) dotaz nikomu nepřipadal špatný a každý mi rád pomohl. A to i lidé, kteří mě zkrátka potkali ztracenou na chodbě.

Udělala jsem si obrázek o práci redaktora a můžu vám říct, opravdu to někdy není sranda. Jedna stránka věci je, že si víceméně pořád čtete, většina čtenářů už ale nevidí, kolik práce za tím vším stojí. Od zakoupení práv, vyřešení obálky (a někdy skutečně nelze dodržet původní obálku, i když je hezčí), prvotního překladu přes všechny korektury a následné poslání textu do tiskárny. A pak prostě čekáte - bude se čtenářům líbit, nebude se líbit?

Závěrem - praxe v Albatrosmedia mi daly opravdu hodně a právě díky nim jsem rozhodnutá, že chci v budoucnu pracovat s knihami - ať už v redakci nebo třeba jako překladatel.

Článek je už takhle dost dlouhý, ale zároveň vím, že některé věci jsem vzala jen tak okrajově. Nebojte se na mě tedy prosím obrátit v komentářích, pakliže vás cokoliv zajímá. 

Komentáře

  1. Hezký a zajímavý článek z pohledu člověka, který v nakladatelství pracoval. Já jsem měla rok a půl brigádu v knihkupectví a ta práce mě bavila. Bylo to trochu náročné ale byl tam skvělý kolektiv se kterým jsem si rozuměla. Tvůj pohled jako knihkupec bych si taky ráda přečetla. Tak snad článek brzo vyjde :)

    All about Candys life

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za komentář!
      Těší mě zájem o další článek, nechám trochu rozestup od tohoto, ale určitě vyjde :)
      N.

      Vymazat
  2. Vážně zajímavý článek. I přesto, že jsem v nakladatelství nikdy nepracovala je mi jasné, kolik práce musí být za vydáním každé knihy. :) Věřím, že to musela být opravdu skvělá zkušenost. I mě by zajímalo, jak to všechno funguje... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář!
      Máš pravdu, skvělá zkušenost to opravdu je a hrozně moc mi to dalo.
      N.

      Vymazat
  3. Knižních blogů už, upřímně řečeno, moc nečtu, ale díky skupinám na Facebooku jsem zahlédla tento článek a byla vážně zvědavá. Jsem ráda, že sis praxe v nakladatelství takhle užila. Já jsem se díky praxím na VŠ (studuji knihovnictví) dostala do odborného nakladatelství naší univerzity, což bylo rozhodně zajímavé, ale asi se to v některých aspektech dost liší od práce s beletrií. Předně jsem spoustě toho, co jsme vydávali, vůbec nerozuměla, protože to byly třeba odborné práce z oblastí, které mi nejsou blízké (třeba odborný matematický časopis byl skvělý, člověk nerozuměl ani názvům těch článků). Ale na druhou stranu jsem to nemusela číst, takže asi dobrý. Pomáhala jsem hlavně s distribucí a marketingem, takže moje činnost byla spíš tabulková a počítačová, ale člověk se toho hodně dozvěděl. Do "normálního" nakladatelství bych se moc ráda někdy podívala, tak díky za tuhle tvou alespoň zprostředkovanou zkušenost. :)
    Přeji hodně budoucích úspěchů v knižním světě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a zároveň tě vítám na mém blogu!
      Jsem moc ráda, že článek zaujal. Praxe v odborném nakladatelství musí být také zajímavé a zároveň byly určitě odlišné od těch mých. Já s tabulkami a tak nepracovala vůbec, věnovala jsem se opravdu jen textům. Myslím si ale, že je dobré mít zkušenost i z tvé pozice a vědět, že není všechno jen o textech, ale je za tím i spousta papírů a tabulek. V běžném nakladatelství tomu tak také je - spousta smluv nebo třeba kalkulační listy, kde se počítá na kolik kniha vyjde, za kolik se bude prodávat a tak dál. K tomu jsem se ale nedostala, pravděpodobně bych jim v to stejně udělala jen nepořádek, protože to všechno vypadalo fakt složitě.
      Neplánuješ článek o tvých praxích? Určitě bych si ho ráda přečetla :)
      Hodně budoucích úspěchů i tobě!
      N.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky