Přečteno: An(n)a

Autor: Sára Báchorová
Počet stran: 168
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Pointa

Odkaz na ČBDB
Anotace: Anna má skvělé rodiče, koníčky, spoustu přátel, první lásku. Jenže její idylku naruší Ana. Není to nová kamarádka, ale anorexie, která ji postupně proměňuje v hromádku neštěstí. Její život ovládne jídlo a počítání kalorií. Ana s sebou navíc přináší bulimii, deprese, lži a izolaci od okolí. Kniha čerpá ze skutečných událostí a nabízí autentický pohled na poruchy příjmu potravy.

Z mého pohledu...
Anna na první pohled nevypadá jako dívka, které by se mohlo dít něco zlého. Má dobré rodinné zázemí, koníčky, spoustu kamarádek a prožívá svou první lásku. Do toho všeho ale přijde Ana, známá jako anorexie, která jí změní život. Vše se najednou točí kolem počítání kalorií, odmítání jídla a nenávidění sebe samotné. K tomu se přidávají ještě bulimie a deprese, které s sebou přinášejí další lži a naprostou ilozaci od všeho, co měla Anna kdy ráda. 
Navíc ještě nutno dodat, že autorka čerpá ze skutečných událostí.

Tohle je kniha, kterou jsem měla doma docela dlouho a neustále jsem její čtení odkládala. Bylo mi jasné, že bude docela drsná a hodně autentická a proto jsem se do ní dlouhou dobu odhodlávala vůbec pustit.

Nakonec jsem za to ale ráda, protože i přesto, že An(n)a není jednoduché čtení, rozhodně za to stojí.

Autorka nám představuje opravdu silný příběh Anny, která si prochází zpočátku "jen" anorexií, později už i bulimií a depresí. Jako čtenáři postupně sledujeme její příběh a to, jak rychle se všechno zhoršuje a Anna ztrácí kontrolu. Hodně vidíme do toho, co si zrovna myslí a jak se cítí, což předává opravdu autentický pohled na situaci. 

K Anně promlouvají vnitřní hlasy (ty se na začátku představují jako sama Ana) a Anna jim odpovídá. Vzniká tak dialog Any a Anny. 

Jestli se do knihy pustíte, předem počítejte, že to bude hodně náročné a emotivní. Zároveň opravdu dobře a čtivě napsané, takže pakliže zvládnete knihu neodkládat a číst naráz, budete ji mít za chvilku přečtenou. Zanechá toho ve vás ale hodně, i když to nebudou zrovna pozitivní pocity.

Osobně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a nahlédla trochu blíže tomu, jak se lidé s anorexií cítí a jak to vlastně funguje. O tomto tématu se sice mluví a všichni víme, že něco takového existuje. Spousta z nás si to ale dost dobře nedokáže představit - ostatně ani já ne, dokud jsem si An(n)u nepřečetla