Přečteno: Loutkové divadlo

Autor: M. W. Craven
Překlad: Lenka Booth
Počet stran: 344
Rok vydání: 2018/ překlad 2019
Nakladatelství: Vendeta
Odkaz na ČBDB
Anotace: Když policisté naleznou jeho jméno vyryté do ohořelých pozůstatků třetí oběti, zneuznaný detektiv Washington Poe je znovu povolán do služby, aby se zúčastnil vyšetřování, o které ale nemá zájem. Zdráhavě utvoří tým s geniální, ale značně nespolečenskou civilní analytičkou Tilly Bradshawovou – nesourodý pár odhalí stopu, kterou měl vidět jenom Poe.

Nepolapitelný vrah má zjevně plán a z nějakého důvodu chce, aby byl policista jeho součástí. Jak počet obětí přibývá, Poe zjišťuje, že je s případem mnohem spjatější, než by si kdy dokázal představit. V šokujícím finále, které roztříští jeho povědomí o sobě samém, nadaný detektiv zjistí, že jsou mnohem horší věci než být upálen zaživa.

Z mého pohledu...
Loutkové divadlo je další z knih, kterou jsem měla delší dobu doma a dostala jsem se k ní až díky společnému čtení. 

Washington Poe je zneuznávaný detektiv, který už se vyšetřování neúčastní. Když ale policisté najdou jeho jméno vyryté do ohořelého těla, je znovu povolán do služby, aby se přidal k vyšetřování. S případem mám totiž nějakou spojitost. I když nerad, vytvoří tým s Tilly, civilní analytičkou, která je ale značný introvert, a tak zpočátku netvoří zrovna nejlepší tým. Brzy ale najdou důkaz, který je určen pouze Washingtonovi. Plánem vraha dle všeho je, aby se Poe vyšetřování účastnil a on zjišťuje, že má k případu blíže, než by chtěl.

Příběh mě zaujal už podle anotace a od začátku se mi podařilo se začíst. Autor se rozhodl děj rozdělit do opravdu krátkých kapitol (zhruba 2-3 strany), které napomáhají tomu, že čtenář udrží pozornost. Kniha díky tomu navíc působila mnohem víc čtivě a čtení mě zkrátka bavilo. Příběh byl navíc promyšlený do posledních detailů a nenarazila jsem na nic, co by nebylo pořádně vysvětlené. Nechyběla ani napínavá atmosféra a místy mi běhal lehký mráz po zádech. 

V textu mě sice trochu rušily poznámky pod čarou, kde ale byly pouze vysvětlené zkratky použity v textu a dle všeho to překladatelka přidala pouze do české verze. Za mě toto bylo opravdu zbytečné a velmi  rychle jsem je přestala číst úplně.

Bohužel mě ale trochu zklamalo odhalení Upalovače. Čekala jsem cokoliv, ale tohle opravdu ne a v momentě, kdy byl odhalen hodně kleslo moje hodnocení knihy. Rozhodně si nemyslím, že tohle je dobré řešení a spíš to působilo, jako by autor sám nevěděl, jak situaci vyřešit.

Naštěstí to zachránilo posledních pár kapitol, které byly opět skvělé a můj celkový dojem z knihy vylepšily. 

V závěru si myslím, že autor mohl situaci vyřešit trochu lépe a jako vraha nám představit někoho jiného. Jinak si ale nemám na co stěžovat a knihu hodnotím vcelku kladně. Zároveň se chystám pořídit si autorovu druhou knihu a dát mu ještě jednu šanci, protože myslím, že si ji zaslouží a doufám, že mě nezklame.