MŮJ SVĚT KNIHY 2019

Ahoj všem!

Dneska bych chtěla trochu odbočit od obvyklého recenzování, ukázat vám pár fotek ze světa knihy a trochu vyprávět.

Vzhledem k tomu, že minulý rok mi to nevyšlo a na SK (zkratka pro Svět knihy, kterou budu pravděpodobně používat celý článek) jsem se nedostala vůbec, letos jsem se těšila o to víc. Tentokrát jsem navíc vypomáhala jako student a dostala jsem se zase o něco blíže k pořádání celého veletrhu.

Čtvrtek, pátek a neděli jste mě tedy mohli potkat primárně na infostánku hned vedle vchodu. Alespoň takový byl původní plán. Většinu času jsem tam zkrátka byla pro všechny, kdo potřebovali poradit. Najít stánek nějakého nakladatelství, poradit s akreditací novinářů nebo vyhledat, kde se který program rovna odehrává.

Věci se ale většinou plánu nedrží a při pořádání tak velké akce je jasné, že drobné komplikace nastanou a nejen jednou. Z toho důvodu jsem byla také několikrát převelena do stanu Café Evropa, kde jsem pomáhala s programem. V podstatě stačilo po každém programu vyměnit na stole vody a jmenovky a potom v polovině, deset a pět minut před koncem upozornit účinkující, kolik jim zbývá času.  Abych pravdu řekla, rozdávat rady bylo zábavnější, protože samotný program Café Evropy mě moc nezaujal.

Nejvíc jsem se ale těšila na sobotu.

Byl to jediný den, kdy jsem se rozhodla zrušit si směny a radši se jít podívat na program. Mimo to jsem s sebou táhla neskutečnou hromadu knih na podpis a celou cestu tajně doufala, že je nevezu zbytečně a že dané autory opravdu zastihnu. 

Vzhledem k tomu, jak moc mám ráda, když mají věci systém, vypsala jsem si dokonce program, kde chci kdy být. Sice jsem tomu moc nevěřila, ale kupodivu mi víceméně vše vyšlo podle plánu.

Ráno jsem si dala sraz s Natálkou, o které jste už určitě slyšeli (mimo jiné v jednu dobu i moje dvorní fotografka). Vyrazily jsme nejdříve do stánku Euromedie omrknout slevy, do stánku Slovartu pro knížky na recenzi a taky pozdravit paní Kaizrovou, která se o blogery stará a komunikuje s námi, a potom už na první program, což byla beseda s Alenou Mornštajnovou. Sál byl narvaný k prasknutí a shodly jsme se, že pakliže budeme teď na besedě, autogramiádu zcela jistě nezvládneme, protože bylo jasné, kolik lidí si bude chtít nechat knížky podepsat. Nakonec jsme se tedy rozdělily – Natálka šla na besedu a já si mezitím nechala podepsat knížky Muffin a čaj, Koláčky a spiklenci, a nakonec i Černooká od jejich autorů, kteří se podepisovali u stánku Euromedie.

Potom jsem se přesunula ke stánku nakladatelství Host, kde jsem vyčkávala na Nátalku a samozřejmě taky na Alenu Mornštajnovou, která se podepisovala. Zvládly jsme to krásně, byly druhé v řadě a já jsem neskutečně ráda, že zrovna tyto knihy mám podepsané. Že jsem si předtím doplnila svou sbírku tak, abych měla knihy všechny snad ani nemusím říkat.

Následovala pauzička na oběd a potom jsme se už natrvalo přestěhovaly na Humbookstage. Teda, alespoň jsme si to v tu chvíli myslely. Ještě před programem jsem stihla najít Pavla Bareše, se kterým jsem si krátce popovídala o Humbooku, kde mi knížku nestihl podepsat a s věnováním „Sorry za Humbook. Dneska už jsme to ale stihli!“ jsem odcházela zpátky.

V druhém kole jsem ještě stihla potkat Kateřinu Šardickou, která byla naprosto skvělá! V rychlosti jsem jí stihla sdělit, že právě její kniha je tou jedinou, kterou mám kromě reading copy i ve finální verzi, napsala mi krásné věnování a utíkala dál, protože program pomalu začínal.

Konkrétně se jednalo o besedu Young blood v YA, kterou jsme si opravdu užily!

Ke konci nám ale bohužel začalo pršet. Tak nějak jsme doufaly, že to přestane, opak byl ale pravdou a my o několik minut později doběhly dovnitř (Humbook Stage byla venku) celé zmáčené. Mimo to se bohužel stihlo vytopit i celé jedno křídlo areálu, takže v neděli jsme na infostánku mimo jiné řešili i škody, které voda napáchala. Nebylo toho ale naštěstí zase tak moc.

Nakonec jsem byla opravdu šťastná, že moji spolužáci ten den směny měli a mohla jsem si u nich nechat věci, trochu oschnout a na chvilku si sednout.

Domů jsem se dostala asi v devět a usnula jsem skoro hned. Sobota a celý Svět knihy byly náročné, jak pro nás, pořadatele/výpomoc, tak určitě i pro účinkující a v poslední řadě i pro všechny, kdo na veletrh přijeli a vezli si domů hromady knih.

Veletrh jsem si moc užila a těším se na další rok!

Otázka pro vás na konec – přírůstky ze Světa knihy? Ano, ne? Článek nebo stories na Instagram?