přečteno: Dopisy ztraceným

Autor: Brigid Kemmererová
Překlad: Helena Šváchová
Počet stran: 344
Rok vydání: 2017/ překlad 2019
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat.

Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti.

Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit.


Z mého pohledu...
Já jsem se na ni tak těšila! Myslím si, že spousta z vás bude knihu znát především podle zahraniční obálky, která je za mě možná i hezčí než ta naše. V CooBoo se ale rozhodli nechat obálku udělat úplně novou a rozhodně není špatná. Přeci jenom jsem ale stále trochu víc nakloněná té zahraniční. Určitě mi potom napište do komentářů která se vám líbí více.

Juliet si se svou maminkou vždy psala dopisy. Když tragicky zemře, Juliet jí stále píše psaníčka a nechává jí je na hrobě. Zní to sice zvláštně, ale pro Juliet je to určitá forma terapie a pomáhá jí to vyrovnat se s těžkou situací.

Druhá hlavní postava - Declan vykonává veřejně prospěšné práce přikázané soudem a pro většinu lidí je osobou, kterou obcházíte obloukem a nechcete se s ní potkat.

Jednou ale Declan najde dopis, který nechala Juliet na hrobě a odepíše na něj. Tím začíná spletitý příběh Declana a Juliet. Ani jeden ale zprvu netuší, s kým si to píšou.

Tohle je jedna z těch knih, které vezmete do ruky a už neodložíte. Oba hlavní hrdinové mají svůj příběh, který vás upoutá a za chvíli si je zamilujete oba, i když Declan je na první pohled tak trochu záporák. Je to sice další z "těch" příběhů, které mají hodně společného a jsou už trochu ohrané, ale věřte mi, že tenhle si přečíst chcete. Možná už vám je teď jasné jak skončí, ale o to vlastně ani nejde a kniha ve vás zanechá mnohem víc, než jenom dva hlavní hrdiny, kteří si k sobě hledají cestu.

Autorka dokázala skvěle napsat příběh, který se nevěnuje zbytečným detailům ani se nikde dlouze nenatahuje. Její styl psaní působí až melancholicky a smutně, stejně tak jako celý příběh. Na druhou stranu to zase není instantní depka, jak by se mohlo zdát.

Zkrátka a dobře, jestli máte rádi knížky, které mají hlubší myšlenku, jsou svým způsobem smutné a vtáhnou vás do děje, tahle je pro vás ta pravá.

Hodnotím 85% a za zaslání mockrát děkuji Albatrosmedia - CooBoo!