Přečteno: Mlčeti zlatá rybka

Autor: Annabel Pitcherová
Překlad: Barbara Hajná
Počet stran: 352
Rok vydání: 2015/ překlad 2019
Nakladatelství: #Booklab
Anotace: Tess původně neměla v úmyslu úplně přestat mluvit. Jenom jí došla řeč, a kdo by se jí taky mohl divit? Když v patnácti letech zjistíte, že vám celý život lhali a váš táta ve skutečnosti není ten, kdo vás vychoval, ale úplně neznámý cizinec, může se stát, že těžko hledáte slova, kterými své pocity vyjádřit. Po počátečním šoku Tess rychle přijde na spoustu slov, která by mohla říct rodičům, babičce, nejlepší kamarádce, spolužákům, kteří ji šikanují, učiteli matematiky, kterého by za tátu brala hned, i nejhezčímu klukovi v severní Anglii – ale jednodušší je nakonec zůstat zticha a během pátrání po pravdě si povídat jen s panem Rybkou…

Z mého pohledu...
O Annabel Pitcher jste už u mně na blogu určitě slyšeli. Poprvé to bylo už docela dávno u knihy Kečupová mračna. To byla první, která u nás od autorky vyšla a tehdy jsem z ní byla nadšená.
Druhou knihou, která vyšla v roce 2017, byla Moje sestra žije na krbové římse. Abych pravdu řekla, z té už jsem zase tolik nadšená nebyla. Už tehdy jsem psala, že autorka píše především pro mladší čtenáře a na tom se nic nezměnilo.

Mlčeti zlatá rybka vypráví příběh Tess, která se kromě zjištění, že její otec není její vlastní otec, musí vyrovnat ještě se šikanou ve škole a spoustou dalších problémů. Má toho tolik co říct, ale nakonec se rozhodne mlčet. Slovem mlčet se ale myslí nemluvit vůbec - s nikým, o ničem.
Když ale nemluvíte s nikým, brzy se ostatní přestanou snažit a tak Tess ztratí téměř všechny, kteří pro ni něco znamenali. Nachází ale poslední naději - pana Rybku, se kterým si povídá a který ji dodává sílu.

Začnu tentokrát od konce - knihu bych doporučila čtenářům kolem 10-12 let za předpokladu, že nepotřebují složitější příběh, nebo toho ještě moc nepřečetli. Osobně mám ale ke knize docela dost výhrad i přes to, že je mi jasné, pro jakou věkovou skupinu je určena.

Hlavní hrdinka mi opravdu vadila. Autorka sice jasně říká, že Tess je patnáct, rozhodně se na to ale nechová. Kdyby mi někdo řekl, že jí je deset, bez problému bych tomu věřila a myslím si, že v patnácti letech už má člověk trochu rozum. Když zjistíte, že váš otec není váš skutečný otec, určitě máte spoustu myšlenek, rozhodně vás ale nenapadne uvažovat stejně jako Tessa.

Kromě hlavní hrdinky je tu ale příběh, který je docela fajn. Žádný zázrak, ale autorka se alespoň (jako vždy) snaží pojednávat o složité životní situaci a věřím, že spousta čtenářů to ocení.

Za zaslání mockrát děkuji nakladatelství Slovart / #Booklab!