Přečteno: Spící Beatrice

Autor: Júlia Matulová

Počet stran: 264
Rok vydání: 2020
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Světem se šíří neznámý virus. Nelze určit, kde zasáhne příště, kdo a kdy se v bezvědomí svalí k zemi. Počet obětí každým dnem narůstá a vědci se rozhodnou přejít k pokusům na lidech. Mezi dobrovolné pokusné králíky se přihlásí i osmnáctiletá Beatrice, aby urychlila nalezení léku a zachránila svoje nejbližší.

Beatrice se ve výzkumném středisku zaplete do dění víc, než by čekala. Spřátelí se se synem vědce, který chce s virem také bojovat. Společně se snaží najít lék, ale samozřejmě nemohou být úspěšnější než tým specialistů. Bea řeší jak vztahy se svými přáteli, tak s matkou, zároveň každý den riskuje svůj život při pokusech. Podaří se jí přežít, pomoci objevit lék a zachránit své blízké – včetně toho, kterého miluje?

Z mého pohledu… 

Júlia Matulová se s rukopisem této knihy zúčastnila soutěže CooBoo hledá talent, která (pokud se nemýlím) probíhala na loňském Humbooku a porota se skládala z koho jiného než redaktorů CooBoo. Z dvaceti finalistů nakonec vybrali právě Júliu a její knihu následně v červnu letošního roku vydali. Kniha je retellingem na Šípkovou Růženku, což je na první pohled neobvyklé a originální, protože moc převyprávění této pohádky na pultech knihkupectví nenajdete. 

Beatrice žije ve světě, kterým se šíří neznámý virus. Nakažení upadají k okamžitému hlubokému spánku a nelze je probudit. Vir se šíří rychle a vědci už jsou tak bezradní, že se rozhodnou přistoupit k pokusům na lidech. K výzkumu se dobrovolně přihlásí i Beatrice.

V laboratořích se ale Bea spřátelí se synem vědce a společně se snaží najít lék. Výzkumu se proto účastní více, než by sama očekávala. Zároveň ale každý den riskuje vlastní život, když na ní testují všechno možné.

Na první pohled to vypadalo skvěle. Autorka má originální nápad, anotace zní slibně, a navíc vyhrála se svým rukopisem soutěž. Moje nadšení ale rychle opadlo.

Začátek je opravdu pomalý a rozhodně to není příběh, který by čtenáře ihned pohltil. Nevzdávala jsem to a četla dál. Čekala jsem a čekala, až konečně přijde moment, kdy se to celé rozjede a já knihu nedám z ruky. To se ale nestalo.

Dalším překvapením je fakt, že výzkum a šíření viru není hlavní podstatou knihy. Osobně bych ocenila více informací jak o viru, tak o výzkumu. Nic z toho se mi bohužel nedostalo a o obojím vím naprosté minimum. Myslím si, že autorka tyto informace zná a považuje za samozřejmé, my čtenáři bychom se ale rádi dozvěděli něco víc. Místo toho si vybrala romantickou linku (konkrétně vztah mezi Beatrice a synem vedoucího výzkumu Charliem), kterou postavila do popředí.

I přesto, že mám romantiku ráda, tady to zkrátka bylo moc a zbytečné. Autorka měla skvělý nápad, ale ve výsledku se mu téměř vůbec nevěnovala a všechno to pohřbila pod naprosto předvídatelnou romantickou linkou. Tato část se vyřeší chvilku před koncem knihy a autorce potom stačí už jen pár stran na to, aby nějak uzavřela výzkum a vše ostatní. Už jen z toho je vidět, která z částí pro ni byla důležitější.

Abych ale jen nenadávala, musím říct, že příběh se mi četl dobře. Kapitoly byly krátké a častokrát jsem ve čtení pokračovala právě díky tomu, že „ještě jednu kapitolu“ si klidně přečíst můžu, protože je krátká. To jsem samozřejmě ale často opakovala. Dalším bonusem je hezké grafické zpracování. Obálka se mi sice moc nelíbí, to, co se skrývá pod ní a na začátku každé kapitoly, se ale opravdu podařilo.


Hodnotím 60 % a za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media.