Přečteno: Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr

Autor: Krystal Sutherlandová
Překlad: Ondřej Kronich
Počet stran: 328
Rok vydání: 2017/ překlad 2018
Nakladatelství: YOLI
Odkaz na ČBDB
Anotace: Sedmnáctiletá Ester nežije v zrovna ukázkové rodině. Solarovi jsou totiž pronásledovaní Velkým strachem - její otec už šest let nevyšel ze sklepa, matka se chorobně obává smůly a bratr nedokáže žít bez světla. Sama Ester zatím svůj Velký strach nenašla, i když si pilně píše seznam všeho, co by se jí mohlo stát. A pak najednou potká Jonaha, mladíka s filmařskými ambicemi. Společně začnou proti Esteřině strachu bojovat. Proti všem padesáti. Jeden týden, jeden strach, jedno video. Společně vyzvou samotnou Smrt, aby zlomili prokletí na rodině Solarů.

Z mého pohledu...
Když jsem dočetla knihu Láska v prachu hvězd, řekla jsem si, že už autorce další šance dávat nebudu. Asi jako jedné z mála se mi knížka nijak moc nelíbila. Nápad byl sice fajn, ale bylo tam dost věcí, které mě neskutečně štvaly a o autorčině stylu psaní ani nemluvím.
Pak jsem si ale přečetla anotaci Skoro úplného seznamu těch nejhorších nočních můr a říkám si "Jo, tak jí ještě dám šanci". Chyba.
Abych pravdu řekla, téma fobií a vůbec lidské psychiky mě v poslední době celkem zajímá a "ráda" o tom čtu. Tohle mě ale neskutečně zklamalo.

Ale pěkně popořadě.
Knížka vypráví příběh sedmnáctileté Ester, která žije v rodině, kde má každý nějaký strach. Otec je jasný agorafobik zavřený ve sklepě už několik let, matka má strach ze smůly a její bratr zase musí mít stále rozsvíceno a nedokáže si byť jen představit, že by měl být někde bez světla. A potom tu je Ester, která se vlastně nebojí ničeho a zároveň všeho. A tak si píše svůj seznam padesáti věcí, které ji děsí.
Nakonec tu je Jonah. Je to takový ten klasický frajírek, kterého zprvu fakt nebudete mít rádi. A co se nestane, začne se bavit s Ester a začnou spolu zkoušet všechno, co má Ester na seznamu.

Well, well, well...
Takhle to zní celkem fajn, co?
A jako námět to vlastně fajn je a dalo by se to skvěle napsat. To by to ale nesměla psát K. Sutherlandová. Nechci být úplně zlá, ale fakt mi nesedí to, jak autorka píše. Také je v knize několik věcí (nechci vám to spoilerovat tak nebudu jmenovat), které se mi vyloženě nelíbily a byly přinejmenším zvláštní a dosti nereálné.

Co ale mohu pochválit jsou vztahy mezi postavami, které si vyvíjí poměrně nenásilně a zlehka. Nečekejte tedy, že si hlavní hrdinové hned ve druhé kapitole padnou do náruče, kolem budou skákat jednorožci a nad nimi ohňostroj. Díkybohu.

Věřím, že spoustě z vás se knížka bude líbit a navíc je plná krásných myšlenek o životě a tak podobně. Mně ale bohužel, stejně jako u předchozí knížky, vůbec nesedí styl vyprávění a celkově to, jak je příběh vystavený. Proto dnes hodnotím 65%.

Jak se knížka líbila vám? Četli jste/chystáte se číst?