Přečteno: Konec světa, tak jak ho známe

Autor: Erlend Loe
Překlad: Kateřina Krištůfková
Počet stran: 272
Rok vydání: 2015/ překlad 2018
Nakladatelství: Kniha Zlín
Anotace: Doppler je zpátky. Potřetí a naposledy. Po mnoha letech strávených v hlubokých opuštěných lesích si uvědomí, že má rodinu. Losa Bonga umístí do útulku pro jelení zvěř a putuje zpátky do Osla. Pevně rozhodnut vrátit se k normálnímu životu se těší na shledání s manželkou a dětmi, jenže jejich dům ve vilové čtvrti vypadá cize. Je natřený na modro a na poštovní schránce je pod jménem Dopplerovy ženy uvedeno ještě jedno jméno: Egil Hegel. Jak se zakrátko ukáže, je dotyčný krasavec a sportovec, podporuje dvě adoptované děti v Kolumbii a Bangladéši, a ke všemu vydělává přes sedmdesát tisíc měsíčně. Jak moc sympatický může člověk vůbec být? klade si zdrcený Doppler otázku. Ačkoli si původně myslel, že už dosáhl dna, jeho utrpení sotva začalo. Velké finále při hledání sebe samého na něj teprve čeká. I v závěrečném dílu volné trilogie prokazuje Erlend Loe své vypravěčské umění, a tak se můžeme opět těšit na jeho suchý humor a naprosto absurdní situace.

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY K PŘEDCHOZÍM DÍLŮM - DOPPLER a NÁKLAĎÁKY VOLVO

Z mého pohledu...
Když jsem četla Dopplera, s nadšením jsem ho hodnotila 80%. Druhý díl už byl o něco slabší, tedy 75%, i když se mi stále líbil a to i přesto, že autor možná trochu ustupoval od původní myšlenky, v jejímž duchu se nesl první díl (když nad tím tak zpětně přemýšlím...).

Ale k tomu třetímu - závěrečnému. Nejsem si jistá, zda to bylo na konci druhého, nebo začátku třetího, ale hlavní hrdina Doppler se rozhodne vrátit se zpět. Takže se tak vrátí zpátky k domu, kde dříve žil s dětmi a svou ženou a rozhodne se je nejdříve chvilku pozorovat. To totiž není zvláštní. Jak je tak sleduje, zjišťuje docela nepříjemnou věc - dům už obývá jiný muž, konkrétně Egil Hegel, který se zdá být dokonalý. A tak se Doppler rozhodne, že se ho zbaví...

Jakože, jo, no...
Já jsem se na tuhle knížku fakt těšila. Dost možná to je tím, jak příjemnou atmosféru dokáže autor pouhými slovy vytvořit a přenést na vás docela příjemný pocit klidu. A on i příběh víceméně pokračuje a svým způsobem dává smysl většina věcí, která se stala.
Co mě ale neskutečně štvalo bylo Dopplerovo chování. Nechápu, co se stalo s postavou, která chtěla být hrozně v klidu a free. Evidentně se projevila mužská ješitnost (omlouvám se mužské části mých čtenářů) a touha být lepší než Egil Hegel. A musím říct, že někdy se ho pokoušel zbavit docela 1) neférovými a za 2) nechutnými způsoby. 
Možná vám teď povím trochu spoiler, ale na druhou stranu je to docela předpokladatelné. Dopplerovi se nakonec povede dostat se do domu a dokonce i vystrnadit Egila Hegela. A chvilku to je v pořádku. Později se ale dostává k počítači, všemožným stránkám včetně pornografie. Všechno má své meze a tohle je začne překračovat nejen kvůli tomu, že se Doppler postupně vykašle na práci.
Jak to s ním dopadne?

Musím říct, že třetí kniha se sice nese v podobné atmosféře, ale jinak je něčím zvláštní a jiná. Za mě je bohužel ze všech tří knih nejslabší, i když jsem ráda, že jsem si jí přečetla a celý příběh si mohla uzavřít.
Tak nějak jsem doufala, že se mi vrátí nadšení z prvního dílu, což se bohužel nestalo.

Za mě 70%. Kdo jste četl první dva díly, po knize sáhněte. Jinak si ale myslím, že by stačily první dva a kdyby byl druhý díl trochu víc uzavřený, třetí knihu bych vůbec nepotřebovala. Sérii jsem si ale oblíbila a myslím, že jednou se k ní ráda vrátím!

Za zaslání mockrát děkuji nakladatelství Albatrosmedia/Kniha Zlín!