Přečteno: Psáno životem

Autor: Lucy Keatingová
Překlad: Anna Křivánková
Počet stran: 264
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: YOLI
Odkaz na ČBDB
Anotace: Annabellin život byl vždy dokonalý s velkým D. Ale to jen do chvíle, kdy k nim do školy zavítala slavná spisovatelka Lucy Keatingová, která tvrdí, že je jen hlavní hrdinkou jejího příběhu, že je postavou, kterou sama vytvořila. A bohužel se ukáže, Lucy má pravdu a celý Annabellin život je v jejích rukou a bude se vyvíjet tak, jak se paní spisovatelce zachce.

Jenže Annabell odmítá žít podle druhých. Proto se pokouší najít způsob, jak napsat svůj vlastní příběh, vzít svůj život do vlastních rukou a bojovat za lásku a svobodu. Podaří se jí to, anebo bude mít poslední slovo Lucy?

Z mého pohledu...
Předpokládám, že někteří z vás autorku budou znát už díky knize Dreamologie. Já ji stále ještě nečetla, tudíž jsem si autorčino jméno zprvu vůbec nespojila a fakt, že obě knihy napsala jedna osoba se ke mně dostal až ve chvíli, kdy jsem měla knížku skoro přečtenou. Kdo jste četl obě knížky, klidně mi můžete napsat, zda za to Dreamologie stojí, protože Psáno životem mě popravdě celkem zklamalo. Ale k tomu později.

Hlavní postavou je Annabel, typická YA hrdinka. Potřebuje mít nad vším kontrolu a co nemá svůj systém, je rovnou špatně. To všechno se ale hned v první kapitole změní ve chvíli, kdy Annabel zjišťuje, že její rodiče se budou rozvádět. V ten moment se jí to zdá jako nejhorší možný scénář, ale to ještě neví, že brzy přijde něco mnohem horšího - spisovatelka Lucy Keatingová, která doslova řídí celý Annabelin život.
Nastává tak válka mezi autorkou, která řídí Annabelin život a hlavní postavou, která chce psát svůj vlastní příběh sama a vzít život do vlastních rukou.

Když jsem knížku začínala číst, počítala jsem s tím, že to bude naprosto jednoduché čtení a hezký příběh bez hlubší myšlenky. A to skutečně byl. Četlo se to rychle, snadno a romantická dějová linie byla hezká, i když předvídatelná.  S čím jsem ale měla docela probém byly postavy, které kromě hlavní hrdinky nebyly skoro vykresleny a působily jako pouhé loutky, které stojí v pozadí, ale vlastně jsou naprosto nepotřebné.
Autorka se už od začátku snaží ukázat, že ona je tady pánem světa, který vymyslela a poukazuje na to, že se stane cokoliv, co bude chtít. Když nastrčila hlavní hrdince do cesty dokonalého kluka, působilo to ještě v rámci možností v pořádku, ale časem jsem měla pocit, jako by se opravdu považovala za boha. Později v podstatě vše fungovalo stylem "Když tě budu chtít zaplácnout kamenem, prostě to udělám, protože jsem všemocná".
Příběh tím vším ztrácí svou v uvozovkách opravdovost a myslím, že zpracování zprvu skvělého nápadu je opravdu přehnané.

Bohužel jsem se opět setkala s příběhem, který měl skvělý potenciál, ale jeho zpracování ho úplně potopilo. 

Četli jste tento příběh, nebo něco podobného? A co druhá kniha od této autorky - Dreamologie? Stojí za to?