Přečteno: Tohle je má píseň

Autor: Richard Yaxley
Překlad: Martina Jelínková
Počet stran: 224
Rok vydání: 2017/ překlad 2018
Nakladatelství: CPress
Anotace: Tři generace mladých lidí, jeden stín, který je zastírá… Ve 40. letech je mladý židovský hudebník Rafael Ullmann poslán do nacistického koncentračního tábora. V letech 70. žije jeho dcera, mladá dívka Anna Ullmannová, osamělý život v kanadské prérii. O tři desetiletí později si Joe Hawker neumí poradit s vlastním životem, nenachází pevnou půdu pod nohama a jeho budoucnost je značně nejistá… až do doby, kdy objeví píseň, kterou před 60 lety napsal jeho dědeček. Z ulic protektorátní Prahy, přes Terezín, Osvětim a Kanadu až do Austrálie. Šest desetiletí, tři kontinenty a příběh jedné písně a strašlivých dějinných událostí, které ovlivní víc lidí, než si dokážeme vůbec představit.

Z mého pohledu...
Knížka mě prvotně upoutala především obálkou, ze které je patrné, že se bude jednat o tématiku druhé světové války. Tyto knihy mám docela ráda (i když to teda zní blbě) a když mám možnost si přečíst nějakou další, neváhám. Mám teda stále ještě hodně, hodně knížek, které už většina z vás četla a já se k nim stále ještě nedostala (bohužel většina z nich jsou docela bichle...), ale postupně se to snažím zpracovávat a doplňovat si. 
Každopádně mám pocit, že Tohle je má píseň u nás vyšla a nikdo o ní moc neví.  Nebo minimálně není vidět na žádných sociálních sítích, což je docela škoda. Kdybych si neprohížela stránky AM kvůli výběru knížek na recenzi, pravděpodobně bych vůbec nepostřehla, že tato knížka kdy vyšla. Zkrátka a dobře, chtěla bych vám ji ukázat a třeba i rozšířit počet lidí, kteří si ji přečtou.

Jak už jste si mohli v anotaci přečíst, knížka má tři části - tedy tři generace. První část je vyprávěna z pohledu pana Ullmanna, který je během čtyřicátých let poslán do koncentračního tábora. Nicméně důležité je vědět, že pan Ullmann byl především hudebník, který složil píseň, která provází i další dvě generace.
Druhá část patří jeho dceři Anně, která žije během 70. let v Kanadě. Abych pravdu řekla, tahle část mě bavila asi ze všeho nejméně, protože se toho v ní moc nedělo a myslím, že pro celý příběh není tolik důležitá. Následuje ale třetí část, ve které figuruje její syn - Joe. Ta se značně prolíná s příběhem Anny a vše vyvrcholí ve chíli, kdy společně otevírají kufr plný věcí pana Ullmanna, ve kterém mimo jiné nachází i píseň, která provázela všechny tři generace. 

Tohle je jeden z těch příběhů, které mají své kouzlo. Je ale něčím odlišná od ostatních knih o válce. V první části sice je lehce ukázáno, co se dělo a nechybí tématika koncentračních táborů, ale není to něco, co by vás složilo tak, že dalších několik dnů nebudete mít chuť nic číst. Tady je důležitá jedna jediná věc - něco po sobě zanechat. Pan Ullmann zanechal píseň, která se prolínala skrze další a další generace a kdyby knížka měla pokračování, zcela jistě by v něm také figurovala. Myslím si, že to nám chtěl autor říct a že tohle bychom si měli odnést jako stěžejní myšlenku. 
Na druhou stranu bych řekla, že příběh možná lehce postrádá spád a plynulost děje. Pravděpodobně to bude tím, že knížka je krátká a vlastně nemá žádný silný stěžejní příběh, který by to celý táhl dál. I tak se mi ale moc líbila a mohu vám ji jedině doporučit.

Hodnotím 80% a za zaslání mockrát děkuji Albatrosmedia/CPress. Vy si knížku můžete objednat přímo zde.