Přečteno: Dominika na cestě Jižní Amerikou

Autor: Dominika Gawliczková
Počet stran: 344
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: CPRESS
Odkaz na ČBDB
Anotace: 10 měsíců, 8 zemí, 11 237 kilometrů, 5 píchnutí, 2 návštěvy nemocnice, 1 pád, 1 přepadení, 1 porucha, 1 opravený zub a nekonečno zážitků. Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s padouchy, sněhem i rozzuřenými psy, zažívá poruchu motorky i pobyt v nemocnici, ale pořád pokračuje, až to všechno po desíti měsících dobře dopadne. Kdyby to byla fikce, čtenář by si pomyslel, že to autor s intenzitou zážitků přehnal a Dominika je neohrožená cestovatelka, kterou nic nezastaví. Ve skutečnosti se ale Dominika bojí úplně všeho a jede dál jen proto, že si myslí, že už se to bude jen zlepšovat. Nezlepšuje. A čím hůře je, tím více je jasné, že jedinou obranou je dělat si z toho všeho srandu. Dominika Gawliczková (1992) Česká cestovatelka, která na motorku nasedla ve 13 letech. Má za sebou nejdelší českou ženskou sólo motovýpravu do Kyrgyzstánu i expedici z Austrálie do Asie se žlutými trabanty. Vystudovala strojní inženýrství, a i když toho o motorkách a cestování pořád moc neví, zvládla na nich projet 33 zemí. Jejím zatím nejnáročnějším dobrodružstvím byla Jižní Amerika.

Z mého pohledu...
Tohle je opět jedna z knížek, do kterých jsem se pustila hlavně díky Humbooku. Koukala jsem na ní už dříve, ale když vyšla, měla jsem toho zrovna na čtení docela dost, takže jsem ji odložila na neurčito. Nicméně Humbook je už v říjnu, takže byl nejvyšší čas začít s přípravou. Navíc bych s Dominikou měla dělat rozhovor (takže se pomalu můžete těšit), tudíž jako příprava to bylo téměř nezbytné.
Jak asi víte, cestopisy nečtu vůbec (ani Zibura mě nebaví), takže tohle pro mě bylo něco úplně nového a trochu jsem se bála, aby to nebyla nuda. Byla jsem ale mile překvapená.

Knížka je přehledně rozdělena do osmi částí, tedy podle geografického členění, což je logické a nabízelo se to. Každá kapitola začíná ve chvíli, kdy Dominika překračuje hranici nějakého státu, vlevo je ilustrace "mapy" a vpravo potom začíná text. Naopak na konci každé kapitoly je fotoalbum s mnohdy vtipnými popisky k fotkám a i fotografie jsou krásné a dýchnou na vás atmosféru státu, o kterém jste právě četli. 

Dominika má velmi osobitý styl psaní a skoro máte pocit, jako by seděla vedle vás a všechno vám to vyprávěla. Navíc má opravdu bohatou a pestrou slovní zásobu, což bych u tohoto typu knihy (a psaní) snad ani neočekávala. Během celé knihy si zachovává smysl pro humor, který je pro takovéto vyprávění docela důležitý, přesto že píše mnohdy o všemožných strastech a věcech, které se nepovedly, nebo jí celou cestu zkomplikovaly.
Kupodivu i mě autorka dokázala nadchnout a knížku jsem přečetla téměř naráz. 

Nezbývá než říct, že autorka má můj obdiv. Na jejím místě bych to otočila ještě někde v Česku, a když ne, tak při prvním náznaku problému. 

Jste dobrodruzi podobně jako Dominika, nebo raději o velkých dobrodružstvích jen čtete? :)