Anglie 2019 - ubytování, výuka

Minule jsme skončili příjezdem do Kingstonu, kde taky dneska budeme pokračovat. Jestli jste ale ještě nečetli první část, určitě si ji přečtěte jako první tady. Dozvíte se, proč jsem tam vlastně jela, jaká byla cesta a jak se to celé zařizovalo.

Na letišti v Heathrow nás tedy po nějaké době vyzvednul autobus a jeli jsme do Kingstonu, kde jsme byli ubytováni. Bydleli jsme každý sám, což pro mě bylo velké plus. Přeci jenom je fajn mít občas svůj klid, o to víc, když jste celý den s ostatními (introvert, no...). Pokojíček to byl maličký, ale vůbec si nemám na co stěžovat. Na chodbě, kde jsme bydleli bylo pokojů asi deset a kdo se nevešel k nám, bydlel přímo naproti na chodbě druhé. 

V pokoji jsem měla základní vybavení - postel, psací stůl, skříň, pár šuplíků a pak taky vlastní malou koupelnu a WC. Na chodbě byla ještě kuchyňka, kterou jsme kromě lednice nevyužívali, ale myslím, že kdybychom chtěli, problém by to také nebyl. 

Uklízet nám za ty dva týdny byly asi čtyřikrát, což bohatě stačilo a myslím, že častěji to ani třeba nebylo. Když byl jakkoliv problém, nebylo nic jednoduššího, než poprosit naší "vedoucí" Dominiku, aby to došla nahlásit na recepci. Osobně jsem ani žádný větší problém nezaznamenala, kromě dne, kdy nám z nějakého důvodu (asi pojistky?) nesvítilo světlo. Tohle se bohužel stalo až k večeru a poblíž už nebyl nikdo, kdo by to přišel zařídit hned, ale během druhého dne už bylo všechno ok.  

Co se stravování týče, bylo to za mě asi největší mínus. 

Na výběr jsme měli vždy ze dvou jídel - většinou byla ale dost podobná, takže to zase takový rozdíl nebyl. K tomu jsme si mohli vzít ještě zeleninu, ovoce, něco sladkého... První asi tři, čtyři dny to bylo v pohodě a vlastně nás ani nikdo nehlídal, kolik si toho bereme. Jakmile ale přijeli i všichni ostatní (ostatní studenti dorazili až později), začalo se dost hlídat, kolik čeho máme. Omezení na jednu misku salátu, tři kousky melounu nebo jeden muffin bylo pochopitelné. Časem už se z toho ale stalo buď meloun nebo zeleninu nebo půlku muffinu. Z jídel se navíc stalo "dej rajčatovou omáčku na všechno a bude to fajn". Během posledních čtyř/pěti dnů už jsem neviděla skoro nic jiného než kuře. Dělali jsme si z toho legraci, že jich asi objednali moc, ale nechceš jíst pečené kuřecí každý den a popravdě jsem ho minimálně ještě dva týdny doma nechtěla ani vidět. 

Nemůžu říct, že bych trpěla hlady, nebo si musela kupovat jídlo vlastní proto, že bych se nenajedla z toho, co nám dali. Několik z nás ale dospělo k závěru, že si zkrátka radši něco koupí, minimálně ve chvíli, kdy jsme byli na exkurzi mimo kampus.

 Ono totiž balíčky s sebou byly naprosto stejné pokaždé. Tady bych jenom připomněla, že na exkurzi jsme chodili každý druhý den, takže stejné jídlo každý druhý den. Naše obědová taška se skládala z kousku ovoce, oreo sušenek, vody, balíčku chipsů a sendviče (buď samotný sýr a nebo kuře v majonéze. Párkrát jsem myslím viděla i šunku).

Na druhou stranu jsem alespoň měla možnost vyzkoušet spoustu věcí z britského Marks and Spenceru, kde jsem si to vždycky užívala. Představte si tento obchod (ovšem ve velikosti našeho průměrného Albertu) plný potravin. Často jsem tedy odcházela s nějakým sendvičem, nebo ovocem (já vím, plasty no...) 

Co se školy týká, měli jsme ji každý druhý den. Ráno nám začínala v devět hodin, měli jsme 90 minut jednu hodinu, 15 minut přestávku a pak ještě druhou hodinu, opět 90 minut. Následovala přestávka na oběd a potom ještě odpolední vyučování, stejně jako dopoledne. Skončili jsme v pět hodin, do sedmi jsme měli volno, následovala večeře a večerní program.

Výuku jsme měli po skupinkách, kde nás bylo 15 a byli jsme rozděleni na základě online testu a prvního dne, kdy s námi učitelé dělali ještě jakýsi rozhovor, aby zjistili, zda jsme ve správné skupině. Na základě rozhovoru nás ale víceméně všechny přesunuly do vyšších skupin. Já skončila ve skupině 5, což by teoreticky měla být angličtina na úrovni C1. Samozřejmě tu s námi byli i studenti z jiných zemí, v našem případě Vietnamci a Italové. My jsme byli ve skupině 4 z Česka, 4 z Vietnamu a 7 z Itálie. Jak jste asi pochopili, hodně se tu kladl důraz na mluvené slovo. Měli jsme sice učebnice, ale většina úloh byla na rozšíření slovní zásoby a mluvení.

Seděli jsme navíc po skupinách záměrně tak, abychom se museli bavit v angličtině, což je víceméně jasné. Musím říct, že tohle mi hodně pomohlo v tom se „nebát“ mluvit, a navíc jsem se naučila věci popsat, pakliže jsem zrovna nevěděla slovo, které jsem potřebovala použít. Někdy to bylo docela náročné, hlavně s Italy, kteří mají přízvuk a často jim není rozumět, nakonec jsme se ale vždycky nějak domluvili, a to je hlavní.

Pakliže nebyla škola, vyrazili jsme do Londýna. Rozvrh byl víceméně stejný, takže jsme odcházeli v devět a vraceli se kolem páté hodiny odpoledne. V Londýně jsme byli celkem pětkrát a pokaždé jsme si prošli jinou část, jiné památky a místa.

Tímto bych to pro dnešek zakončila a příště už si povíme o zmiňovaných výletech do Londýna, Oxfordu a Brightonu.