Přečteno: Strom naděje

Autor: Katherine Applegateová
Překlad: Petr Eliáš
Počet stran: 240
Rok vydání: 2017/ překlad 2018
Nakladatelství: Albatros
Anotace: Svižný, laskavý příběh o nutnosti postavit se vlastnímu strachu, vyprávěný z pohledu staletého dubu, na který lidé v poklidném sousedství chodí každý rok na prvního máje věšet svá tajná přání. Poklidná atmosféra v městečku se však změní, když se do něj přistěhuje nová rodina, která je „jiná“. Hrozí, že kvůli nevraživosti místních bude muset z města zmizet nejen ona, ale i prastarý dub. Avšak za ta léta, co je dub na světě, si ve zvířecí říši naštěstí udělal mnoho přátel, a ti to rozhodně nehodlají nechat jen tak!

Z mého pohledu...
Nevím jak vy, ale já občas ráda sáhnu po dětské knížce a trochu si u ní odpočinu. Začalo to dost nevinně - velkoformátovými ilustrovanými knihami. Doma sice mám jenom Mapy a Spolkla mě knihovna (a ta není zase tak velká), ale ostatní jako Animalium nebo Botanicum jsem si prohlížela už tisíckrát a jednoho dne na ně taky dojde a budou bydlet u mě. Skrze ně jsem se ale dostala k běžným dětským knížkám a když mě nějaká zaujme, víc než ráda po ní sáhnu. 
U Stromu naděje jsem v jednu chvíli přemýšlela, že bych si ji vzala na recenzi. Nakonec jsem ale měla knížek hodně a asi bych ji nestihla recenzovat, tak jsem si řekla, že si ji časem třeba pořídím (a tak nějak tajně jsem doufala, že už ji nepotkám, pozapomenu a nebudu ji tak nutně potřebovat). Jenže potom přišel Svět knihy a s ním i moje objednávky knih, mezi které se mi nakonec dostala i právě tahle. 

Příběh vypráví starý dub, který už toho spoustu zažil a rozhodně má co vyprávět. Mimo to se kamarádí se spoustou zvířátek kolem a dalo by se říct, že ve světě přírody je opravdu oblíbený.
Je už tradicí, že lidé chodí na dub prvního máje věšet svá přání a doufají, že se jim splní. Jednoho dne se ale přistěhuje nová rodina a nic není tak, jak má být. Dokonce to vypadá, že dub se bude kácet. Jak to nakonec dopadne?
Asi není překvapením ani spoilerem fakt, že to má happyend. Přeci jenom stále je to knížka pro čtenáře od devíti let. Mohu ale říct, že i mně se opravdu líbila a to mi je už o něco víc, než devět.

Knížka je plná krásných ilustrací především zvířátek a písmenka jsou celkem velká, takže ji rozhodně zvládnete za jeden večer či odpoledne. Je to ale jedna z těch pohádek, která se hezky čte, chvilkami je i docela napínavá a konec vás donutí se usmívat. Být Strom naděje člověkem, řekla bych že je opravdu milý (napsala bych, že příběh byl milý, ale jde to vůbec?).

Jestli hledáte krásnou knížku o síle přátelství, zvířátkách a především zajímavě podaný příběh z pohledu stromu, rozhodně se do ní pusťte. Já mohu jedině doporučit a věřím, že až si budu potřebovat zvednout náladu, ráda se k ní ještě vrátím.

Jak jste na tom s dětskými knížkami vy?