Přečteno: Opozdilec

Autor: Dimitri Verhulst
Překlad: Veronika ter Harmsel Havlíková
Počet stran: 128
Rok vydání: 2013/ překlad 2017
Nakladatelství: Odeon
Anotace: V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?

Z mého pohledu...
Kolem Opozdilce byla celkem velká lavina nadšení a recenzí. Vycházela loni tuším že kolem Světa knihy, kde jsme ji také pořizovaly. Já tedy letošní Svět knihy proležela doma, ale jak už jsem párkrát říkala a psala, chtěla jsem číst něco krátkého. Tímto způsobem jsem za dva dny stihla pět knih (nicméně každá do dvou set stran) a právě Opozdilec byl jednou z nich. 
Bohužel se ke všem kladným recenzím přidat nemohu, protože jestli mě něco za poslední dobu zklamalo, byla to právě tato kniha.

Abych to trochu vysvětlila. Désiré už je znuděný a za každou cenu chce mít pokoj od vlastní manželky. V takovou chvíli se toho dá dělat spoustu. A nebo prostě můžete začít předstírat Alzheimera. To je totiž logické. Ale dobře, má to být zajímavé, nechme tedy toho. A tak Désiré předstírá a předstírá a jde mu to tak skvěle, že se skutečně dostane do zařízení pro tyto pacienty. Stálo mu to za to? Stát se nesvéprávným? Jaké to asi tak je mít vlastní rozum, který ale nesmí použít, protože předstíráte Alzheimerovu chorobu? Desirého to ale evidetně baví a ve chvíli, kdy ho znesvéprávní, dokonce se raduje. Samozřejmě tak, aby to nebylo poznat, protože přece vůbec nechápe, co se děje.

Já nevím, prostě mi kniha vůbec nesedla. Čekala jsem cokoliv, ale rozhodně ne sto stran vlastně o ničem. O nějakém ději se snad ani mluvit nedá. Dost možná jen nedokážu toto dílo docenit a věřím, že spoustě z vás se líbilo/bude líbit.

Za mě 50% a zklamání.
Jak jste na tom vy? Četli jste knihu? Jak se vám líbila?