Přečteno: Zloději knih
Autor: Anders Rydell
Překlad: Olga Bažantová
Počet stran: 480
Rok vydání: 2015/ překlad 2017
Nakladatelství: Kniha Zlín
Odkaz na ČBDB
Anotace: Večer 10. května 1933 vzplály po celém Německu hranice. Shořely na nich knihy Marxe, Manna, Brechta, Hemingwaye a dalších spisovatelů, kteří prý ztělesňovali dekadentní životní styl Výmarské republiky. V skrytu za plápolajícími plameny se však odehrával další, méně známý příběh. Příběh o tom, jak nacisté na okupovaných územích vyrabovali tisíce knihoven a nakradli miliony knih. Velitel SS Heinrich Himmler a ideolog nacistické strany Alfred Rosenberg sváděli pomyslný boj o to, kdo uchvátí větší kus evropského literárního dědictví. Himmler shromáždil obrovskou sbírku knih o „nepřátelích říše“, Rosenberg šel ještě dál – chtěl vytvořit nacistický systém výzkumu a vzdělávání. Ten by vychovával budoucí elity třetí říše a ospravedlňoval vyvražďování židů, Romů a politických nepřátel. Anders Rydell se vydal po stopách těchto Zlodějů knih. V honu za ztracenými velkými institucionálními i drobnými soukromými knihovnami procestoval Evropu křížem krážem a pátral po osudu knih, které byly pro své majitele a komunity čtenářů nenahraditelné. A stejně jako oni, ani mnohé z těchto knihoven válku nepřežily.
Z mého pohledu...
Opět se dostáváme ke knize, která mi tu už nějakou dobu čekala. Dostala se ke mně tuším někdy na podzim minulého roku a já ji tehdy i rozečetla, ale po chvilce jsem ji zase položila. Bylo toho hodně a tohle není čtení, které byste si vzali s sebou do autobusu. A nebo možná i ano, ale já teda ne. Nicméně jsem na ní úplně zapoměla a když jsem jednoho dne zase rovnala knihovnu, uvědomila jsem si, že tu vlastně stále leží. Tentokrát už jsem na to šla jinak a četla si kapitolu večer před spaním. Tím jsem si všechno hezky rozložila a v klidu knížku přečetla.
Ale o čem že to vlastně je?
Anders Rydell se vydal pátrat po knihovnách a v knize popisuje osudy knih během války. Ať už se jednalo o Hitlera, Stalina nebo další, všichni chápali jedno - ve slovech je síla a moc.
V knize se dozvídáme hned o několika obdobích/částech, kterými si knihy prošly. Zprvu to bylo masové ničení a pálení. Později snaha o návrat a záchranu všeho, co zachránit šlo. Nechybí ani příběhy knihovníků a dalších osob, kteří se snažili a nadále snaží knihy zachránit.
Abych se ale dostala k tomu, proč je to tolik náročné na čtení. Jednak to není nic hezkého a jestli si na každičkou knihu dáváte takový pozor jako já a bez obalu byste nevyšli z domu, popis pálení a masového ničení knih a dalšího písemnictví pro vás nebude vůbec příjemný. To ale není to hlavní.
Kniha je o historii, tudíž plná dat, jmen a mnohdy i složitých německých názvů.
Po dočtení všeho toho, co se dělo se mi ale jedna věc začíná jevit jako důležitá. Ex-libris.
Už nějakoou dobu jsem o něm přemýšlela, na druhou stranu jsem si ale říkala, jestli tím knihy nezničím. A co když se jednoho dne budu muset nějakých zbavit? Kdo je bude chtít s mým razítkem? Zloději knih vám ale ukážou, že občas se právě díky tomuto knihy navrátily k původnímu majiteli.
Já si ani necci představovat, co všechno by se mohlo dít, ale říkám si, že to zas tak špatný nápad nemám a do budoucna si určitě nějaké vymyslím.
Osobně si myslím, že tohle by měl doma mít každý. Je nesmírně důležité si všechny hrůzy připomínat, abychom nezapomněli. Tentokrát bez hodnocení. Nemyslím si, že tohle je kniha, která by se měla hodnotit procenty.
Četli jste knihu, nebo teprve plánujete číst?
Překlad: Olga Bažantová
Počet stran: 480
Rok vydání: 2015/ překlad 2017
Nakladatelství: Kniha Zlín
Odkaz na ČBDB
Anotace: Večer 10. května 1933 vzplály po celém Německu hranice. Shořely na nich knihy Marxe, Manna, Brechta, Hemingwaye a dalších spisovatelů, kteří prý ztělesňovali dekadentní životní styl Výmarské republiky. V skrytu za plápolajícími plameny se však odehrával další, méně známý příběh. Příběh o tom, jak nacisté na okupovaných územích vyrabovali tisíce knihoven a nakradli miliony knih. Velitel SS Heinrich Himmler a ideolog nacistické strany Alfred Rosenberg sváděli pomyslný boj o to, kdo uchvátí větší kus evropského literárního dědictví. Himmler shromáždil obrovskou sbírku knih o „nepřátelích říše“, Rosenberg šel ještě dál – chtěl vytvořit nacistický systém výzkumu a vzdělávání. Ten by vychovával budoucí elity třetí říše a ospravedlňoval vyvražďování židů, Romů a politických nepřátel. Anders Rydell se vydal po stopách těchto Zlodějů knih. V honu za ztracenými velkými institucionálními i drobnými soukromými knihovnami procestoval Evropu křížem krážem a pátral po osudu knih, které byly pro své majitele a komunity čtenářů nenahraditelné. A stejně jako oni, ani mnohé z těchto knihoven válku nepřežily.
Z mého pohledu...
Opět se dostáváme ke knize, která mi tu už nějakou dobu čekala. Dostala se ke mně tuším někdy na podzim minulého roku a já ji tehdy i rozečetla, ale po chvilce jsem ji zase položila. Bylo toho hodně a tohle není čtení, které byste si vzali s sebou do autobusu. A nebo možná i ano, ale já teda ne. Nicméně jsem na ní úplně zapoměla a když jsem jednoho dne zase rovnala knihovnu, uvědomila jsem si, že tu vlastně stále leží. Tentokrát už jsem na to šla jinak a četla si kapitolu večer před spaním. Tím jsem si všechno hezky rozložila a v klidu knížku přečetla.
Ale o čem že to vlastně je?
Anders Rydell se vydal pátrat po knihovnách a v knize popisuje osudy knih během války. Ať už se jednalo o Hitlera, Stalina nebo další, všichni chápali jedno - ve slovech je síla a moc.
V knize se dozvídáme hned o několika obdobích/částech, kterými si knihy prošly. Zprvu to bylo masové ničení a pálení. Později snaha o návrat a záchranu všeho, co zachránit šlo. Nechybí ani příběhy knihovníků a dalších osob, kteří se snažili a nadále snaží knihy zachránit.
Abych se ale dostala k tomu, proč je to tolik náročné na čtení. Jednak to není nic hezkého a jestli si na každičkou knihu dáváte takový pozor jako já a bez obalu byste nevyšli z domu, popis pálení a masového ničení knih a dalšího písemnictví pro vás nebude vůbec příjemný. To ale není to hlavní.
Kniha je o historii, tudíž plná dat, jmen a mnohdy i složitých německých názvů.
Po dočtení všeho toho, co se dělo se mi ale jedna věc začíná jevit jako důležitá. Ex-libris.
Už nějakoou dobu jsem o něm přemýšlela, na druhou stranu jsem si ale říkala, jestli tím knihy nezničím. A co když se jednoho dne budu muset nějakých zbavit? Kdo je bude chtít s mým razítkem? Zloději knih vám ale ukážou, že občas se právě díky tomuto knihy navrátily k původnímu majiteli.
Já si ani necci představovat, co všechno by se mohlo dít, ale říkám si, že to zas tak špatný nápad nemám a do budoucna si určitě nějaké vymyslím.
Osobně si myslím, že tohle by měl doma mít každý. Je nesmírně důležité si všechny hrůzy připomínat, abychom nezapomněli. Tentokrát bez hodnocení. Nemyslím si, že tohle je kniha, která by se měla hodnotit procenty.
Četli jste knihu, nebo teprve plánujete číst?
Pěkná recenze, já válečné knihy moc nemusím, ale souhlasím, že jednou za čas je důležité si ty hrůzy připomenout. A tahle kniha je přesně tím pravým...
OdpovědětVymazatDěkuji!
VymazatN.