Přečteno: Vetřelkyně a já

Autor: Klára Nováčková
Počet stran: 248
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Garamond
Anotace: Milé ženy, tento příběh je o tom, jak moc jsem ráda, že jsem jednou z vás, a jak moc to nesnáším. Četla jsem tolik špatných příběhů, až si říkám, že psaní zvládne takřka kdokoli. Stačí pár uslintaných dialogů, výjimečná hrdinka neuvědomující si svou jedinečnost a sličný hrdina, který jako by ani o svém pekáči buchet na břiše nevěděl. Přihodíte tam pár cizích slov, detailních popisů zadku či duševní rozervanosti hrdinky a příběh je na světě.
Potom jsou ale knihy, které vám budou donekonečna připomínat, jaká jste nula.
Jsou stylisticky dokonalé a oduševnělé, zkrátka Vica Kerekes v literární verzi. A vy koukáte na ten zadek, zářivý úsměv a je vám jasné, že se svým špekem žádnou hitparádu neuděláte. A ten špek, alespoň si to myslím, je tenhle příběh. Musí existovat, abych se jej naučila tolerovat, nebo alespoň míň nenávidět. Abych jej dokázala brát jako přirozenost a součást ženství, o kterou ale málokterá z nás stojí. Takže sorry, ženy.

Z mého pohledu...
V poslední době jsem opravdu vděčná, že mám knižní instagram, skrze který mohu být v kontaktu nejen s dalšími blogery a čtenáři, ale také se spisovateli. Jedním z nich je i Klára Janečková, která mě oslovila s nabídkou její knížky na recenzi. A já si řekla - proč ne! Takže ještě jednou mockrát děkuji za zaslání! 

Zdroj

Ještě než mi autorka knížku nabídla, narazila jsem na ni tuším na instagramu. Díky své výrazné žluté obálce je opravdu nepřehlédnutelná. Tehdy jsem si ji zapsala s tím, že jednou bych si ji možná mohla pořídit. Ale znáte to - moc knih, málo času a neskutečně dlouhý wishlist i TBR. Čeho jsem si ale všimla až když jsem ji měla v ruce je motiv obálky - tady už opravdu není pochyb, že se jedná o čtení pro ženy.

Autorka v knize s naprostu lehkostí a nadhledem popisuje životní situace, kterými si asi většina čtenářek prošla, takže už jen tím si vás určitě získá. Ne vždy vše vychází tak, jak bychom chtěly a hlavní hrdinka je důkazem toho, že i když něco dopadne jako totální fail, může to být k něčemu dobré. A kdyby ne - alespoň v tom nejsme samy. 

Osobně si mě autorka získala především svým stylem psaní a poté samozřejmě humorem. Řekla bych, že knížka je napsaná tak, jak autorku věty napadaly, takže mnohdy najdete nespisovné výrazy, nebo dokonce vulgarismy. Všechno ale tak hezky sedí do celého kontextu knihy, že vám to ani nepřipadá nijak špatné. A co je hlavní - je to ohromně čtivé a děj ubíhá ani nevíte jak.

Mimo jiné v knize najdete spoustu ilustrací, které trefně doplňují text. Aby taky ne, když si je autorka dělala sama.

Tohle prostě chcete! Dvě stě padesát stran humoru a absurdity zároveň. Věřím, že až někdy budu mít špatnou náladu, tahle kniha bude první, po které sáhnu a vy si ji určitě přečtěte také.