Přečteno: Trnitá řeč

Autor: Leigh Bardugo
Překlad: Dana Chodilová
Počet stran: 288
Rok vydání: 2017/ překlad 2018
Nakladatelství: Fragment
Anotace: Láska si potrpí na květomluvu, pravda však mluví řečí trnitou.

Vydejte se do krajiny kouzel, kde vládne temná magie, protéká tudy neposlušná řeka a minout vás může poslušná bouře. Přihlížejte pokoutním obchodům sjednaným pod rouškou noci. Vstupte do měst, ve kterých straší, a do lesů, ze kterých nevede cesta ven. Přečtěte si příběhy o mluvících zvířatech a oživlých figurkách z perníku. V temných pohádkách je totiž možné všechno. Za každým rohem číhá zrada, msta, obětování, ale třeba i láska…

Šest pohádkově laděných příběhů s úžasnými ilustracemi z temného a podmanivého světa, známého z fantasy sérií Griša a Šest vran.

Z mého pohledu...
Kdo by neznal Leigh Bardugo a její knihy dilogii Šest vran a trilogii Griša? Myslím, že nikdo takový tady snad ani není. Když jsem si tedy vybírala knížky na recenzi a zjistila, že vychází Trnitá řeč (tedy soubor pohádek/povídek) od této autorky, moje volba byla naprosto jasná!

V každém z těchto příběhů naleznete něco, co už znáte. Například jeden z nich je inspirovaný Malou mořskou vílou a tak dále. Nejsou to ale ty milé pohádky s dobrým koncem, které všichni známe. Mnohdy to je spíše naopak a ne vždy je vše růžové Kdo jste četl alespoň jednu knihu této autorky tak víte, jakým píše stylem. Je to čtivé, děj rychle ubíhá a zkrátka si knihu zamilujete. Mnohdy jsou ale některé události docela drsné a přesně tak tomu bylo i v Trnité řeči.

Myslím si, že Trnitá řeč by se dala číst i v případě, že jste od autorky ještě nic nečetli. Možná by vám chybělo pár souvislostí, ale myslím, že váš názor na knihu by to stejně neovlivnilo.

Co se mě týče, byla jsem nadšená! Snad nikdy se mi ještě nestalo, že by se mi v povídkové knížce líbilo všechno. Každý z příběhů měl své klady i zápory a zároveň měl každý něco do sebe.

Po obsahové stránce tedy mohu doporučit.

K čemu se chci ale dostat je grafická stránka a vezmeme to pěkně od obálky. Papírový přebal je krásný, ale pořád to nemá na zlaté písmo přímo na knize, které se nachází pod ním. Když potom knihu otevřete, zjistíte, že v sobě má spoustu ilustrací. Ať už na okrajích stran, nebo větší obrázky na konci každé kapitoly. Co mě ale neskutečně mrzí je barevné písmo. Já nevím jak vás, ale mě z toho vždycky tak akorát bolí oči. Po kapitolách se střídá červené a modré a když jsou k tomu ještě barevně sladěné ilustrace, je to opravdu hodně.

Za zaslání mockrát děkuji Albatrosmedia!