Přečteno: Dům soli a smutku

Autor: Erin A. Craigová

Překlad: Pavlína Zagolová
Počet stran: 400
Rok vydání: 2019/ překlad 2020
Nakladatelství: Yoli

Odkaz na ČBDB
Anotace: Dvanáct sester, které stíhá kletba. Annaleigh žije se svými sestrami, otcem a nevlastní matkou na panství Highmoor. Dřív bylo sester dvanáct, čtyři z nich však potkal tragický osud. Jedna smrt byla nešťastnější než druhá – smrtelný pád, utonutí, epidemie moru... V okolních vesnicích se vypráví, že rodina je prokletá a smrt mladých dívek mají na svědomí znepřátelení bohové. Annaleigh těmto pomluvám nevěří, stejně tak si ale nemyslí, že by šlo o tragické nehody. K tomu všemu navíc její zbylé sestry každou noc navštěvují tajemný bál, kde tančí až do úsvitu v blyštivých střevíčcích a okouzlujících šatech a Annaleigh si není jistá, zda by je měla zastavit, nebo se k nim naopak přidat. Protože s kým to její sestry vlastně tančí? Nezbývá než přijít na to, co panství Highmoore skrývá, a odvrátit blížící se hrozbu, než dostihne i Annaleigh...

Z mého pohledu...

Když vyšel Dům soli a smutku, všichni ho vychvalovali do nebes a já si říkala, že se do knihy musím pustit co nejdříve. Ještě víc mě potom nalákal fakt, že se jedná o retelling pohádky od Bratří Grimmů. 
Ke knížce jsem se nakonec dostala až zhruba měsíc po jejím vydání v rámci společného čtení na instagramu. A zcela upřímně, kdybych neměla každý den určený počet stran, který "musím" přečíst, asi bych ji ani nedočítala.

V příběhu vystupuje dvanáct sester, které jsou prokleté. Na začátku příběhu už jsou čtyři z nich mrtvé a všechny jejich smrti byly opravdu tragické. Epidemie moru, záhadné utonutí nebo smrtelný pád z útesu. To je až moc náhod naráz, co? Všichni, až na Annaleigh, si myslí, že za to může právě jejich prokletí. Annaleigh tomu ale nevěří a už vůbec si nemyslí, že to byly jen náhody. 

Dále zde máme fakt, že všechny sestry každou noc navštěvují zvláštní, tajemný bál, na kterém až do úsvitu tančí. Protančené střevíčky u nich proto nejsou žádnou výjimkou. 

Abych nezačínala negativně, shrneme si nejdřív klady této knihy. Rozhodně mě zaujala temná a ponurá atmosféra kniha, která byla naprosto parádní. Námět je také poměrně zajímavý a pokud vím, je to první převyprávění této pohádky. 

Negativ jsem ale bohužel našla víc. Za prvé to je autorčin styl psaní a vůbec to, jak celý příběh vypráví. Zkrátka a dobře mě to moc nebavilo a měla jsem problém se u knihy udržet. Některé kapitoly končily docela napínavě, ale rozhodně ne všechny. Zároveň i když nějaká kapitola skončila napínavě a chvilku mě děj zajímal, zhruba v polovině další kapitoly se konkrétní událost nějak uzavřela případně odsunula a já zase neměla chuť číst dál.

Dalším problémem je poměrně dost postav, ve kterých jsem se pravidelně ztrácela. 

Navíc kniha balancuje mezi různými žánry - od děsivější pohádky přes thriller až k mytologii a obecně to byla taková směs všeho, která ale bohužel nedávala moc smysl a nevidím důvod, proč autorka chce zasahovat do více žánrů najednou.

Závěr knihy, tedy pár desítek stran před koncem mě docela překvapil, protože příběh mě začal docela bavit a snad poprvé za celé čtení mě zajímalo, jak to skončí. Právě tato část dost vylepšila moje hodnocení. Samotný konec byl docela uspěchaný a myslím si, že by autorka klidně mohla ještě pár stran přidat a trochu celou situaci vysvětlit. 

Kniha mi ale celkově moc nesedla a proto hodnotím 65 %.