Přečteno: Ikabog

Autor: J. K. Rowlingová
Překlad: Petr Eliáš
Počet stran: 312
Rok vydání: 2020/překlad 2020
Nakladatelství: Albatros
Anotace: Království jménem Přehršlánie bývalo nejšťastnější na světě. Oplývalo spoustami zlata, zdejší král měl nejkrásnější knír ze všech a po místních dobrotách lidé tančili blahem. Jen v mlžném Mokřadu na severu žil podle legendy strašlivý Ikabog. Všichni věděli, že jsou to povídačky, ale ty někdy začnou žít vlastním životem. Co když se taková legenda rozhodne srazit království na kolena a unést dvě děti ve víru dobrodružství, o které ani za mák nestály?

Z mého pohledu...
V království jménem Přehršlánie vládne král Norbert Neohrožený. Jeho království bylo vždycky šťastné a lidé spokojení. Trápila je jen jedna věc - Ikabog. Příšera, která má dle všeho žít kdesi v mokřadu. Všichni věděli, že to je povídačka, ale nikdo si nebyl zcela jistý, zda přeci jenom Ikabog není skutečný. 

Král Norbert ale není takový, jaký si sám o sobě myslí, že je. Působí opravdu sobecky, marnivě a snadno se nechá ovlivnit okolím. Protože mu někdo nevědomky sdělí, jaký vlastně je, rozhodne se své království přesvědčit o opaku. Při první možné příležitosti se proto vydává na lov Ikaboga. Tím ale spustí smršť událostí, na které nikdo není připravený.

Ikabog je pohádka, která se snaží poukázat na problémy ve společnosti. Dětem sice možná některé věci nedojdou, ale věřím, že jisté ponaučení si z knihy odnesou. Za mě se ale autorka až příliš násilně snažila, aby měl příběh nějakou hodnotu a myslím si, že častokrát by bylo fajn trochu ubrat. Kdyby si vybrala jen jednu věc a zaměřila se na ni více do hloubky, myslím, že by tím prospěla sobě i čtenářům.

Pak je tu délka knihy, která je za mě docela nesmyslná. Má se jednat o pohádku a od té se neočekává, že bude mít přes tři sta stran. Příběh navíc moc neutíká, takže ve výsledku tu máme dlouhou knihu s pomalým příběhem. A to má být, podotýkám, pro děti. U těch možná rovnou zůstanu a chtěla bych upozornit na to, že kniha se podle mě bude líbit spíš starším čtenářům. Nakladatel sice uvádí, že je určena pro čtenáře od sedmi let, myslím si ale, že v tomto věku si z ní moc neodnesou.

Ikabog má docela dobrý nápad a líbí se mi, že to není pohádka, kde zákonitě všechno musí skončit dobře. Kniha by si ale zasloužila trochu zkrátit, autorka by mohla trochu ubrat v tom, kolik se toho do jedné pohádky snaží nacpat.

V závěru bych chtěla pochválit ilustrace, které kreslily děti z celé České republiky. Myslím si, že nechat děti, aby si samy ilustrovaly knihu je super nápad a popravdě spousta z nich namalovala obrázky, kterých já bych nikdy nebyla schopná. Ilustrace jsou za mě tedy na jedničku! 

Velká pochvala také patří překladateli, který odvedl naprosto skvělou práci!

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media!