Přečteno: Hlavně to nikomu neříkej

Autor: Miroslava Varáčková
Počet stran: 238
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Slovart/ Booklab
Anotace: Po otcově smrti se Evě převrátil život naruby. Máma se na ni vykašle a odejde za prací i novým životem do zahraničí. Starší bratr Ivo zase bere roli hlavy rodiny až moc vážně.
A Eva si s jizvou na tváři a stigmatem rodinné tragédie hledá přátele jen těžko. I ve škole je terčem posměchu, sama sebou je jen na tanečním parketu. A když se Eva zamiluje, vyhrotí se šikana ze strany spolužáků, o které nemůže nikomu říct.


Z mého pohledu…
Tato kniha je něco opravdu neobyčejného. Zajímavé a neobvyklé je, že každá z postav má dominantní jenom jednu vlastnost, jednu stránku osobnosti. Eva byla extrémně bojácná, Ivo přehnaně ostražitý a Paula zase extrémně zlá. Skoro si ale myslím, že to byl autorčin záměr, aby si čtenář jasně uvědomil, jaká daná postava je.

Samotný příběh byl výjimečný hlavně tím, jak byl napsaný. Šikana sama o sobě je špatná, ale pakliže už se to přenese přes tu pomyslnou hranici obyčejného posmívání, a stává se z toho fyzické a surovější napadání, je to o to horší. Bohužel v tomto příběhu se to stupňuje a to hlavně proto, že o tom Eva s nikým nemluví a snaží se to tajit. I tady se podle mě autorka snaží naznačit, že o takových věcech by se mlčet nemělo. Podstatnou roli podle mě hrají i ostatní spolužáci a nakonec i její bratr, který věděl, že se asi něco děje, ale místo, aby zakročil, řekl to mámě, nebo učiteli, prostě šel a danou osobu zmlátil, nebo se o to alespoň pokusil. Jenže co si tím pomohl? Šikana vůči Evě se jenom zhoršila a ona měla o to větší strach o tom někomu říct. Možná, nebo spíš zcela určitě by všechno dopadlo jinak, kdyby místo toho šel a někomu to řekl.
Poslední věta v knize asi mluví za vše. Autorka píše Nemlčme! a tím v podstatě vystihla vše, co se snažím říct.

Kniha je napsaná opravdu čtivě, a to tak moc, že jsem jí četla celé dopoledne i ve škole. Každou přestávku, každou hodinu, kdy jsme se neučili, celé volno mezi odpoledkou a taky většinu informatiky, kde jsem knihu nakonec dočetla a měla jsem opravdu co dělat, abych se na místě nerozbrečela. Je to příběh, který vás vezme za srdce, a ještě dlouho si ho budete pamatovat. A to se u knih tak často nestává.

I když je knih s takovouto tématikou opravdu hodně, tahle něčím vybočuje z celé řady a už jen proto si jí musíte přečíst. Další, co se mi líbilo, jsou sms zprávy a facebookové konverzace, které trochu odlehčují čtení.

Tentokrát opravdu smekám před paní spisovatelkou, protože tuhle knihu by si měl každý přečíst povinně a myslím si, že by vůbec nebylo na škodu ji číst ve školách, místo často nudných úryvků jednotlivých děl v čítance.


Knihu hodnotím 85% a za poskytnutí knihy k recenzi mockrát děkuji nakladatelství Slovart – Booklab.

Komentáře

  1. Skvěle napsané! :)
    Knihu mám doma a má očekávání se od počátku rovnali Tvým nynějším dojmům, tak snad nezklame :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkná recenze :) Na knihu jsem se do teď moc nechystala, teď jsem však změnila názor :) Vypadá celkem zajímavě :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky