neděle 18. června 2017

Přečteno: Tíha vesmíru

Název: Tíha vesmíru
Autor: Jennifer Nivenová
Počet stran: 406
Rok vydání: 2016/ překlad 2017
Nakladatelství: Yoli
Odkaz na ČBDB
Anotace: KAŽDÝ SI MYSLÍ, ŽE DOBŘE ZNÁ LIBBI STROUTOVOU - odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž fotku s titulkem "nejtlustší teenagerka Ameriky" otiskly před dvěma roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila - a nejen co se váhy týče. 

STEJNĚ TAK SI KAŽDÝ MYSLÍ, ŽE DOBŘE ZNÁ I JACKA MASSELINA. Mezi spolužáky je oblíbený, rnadí s nejkrásnější holkou ze školy a na první pohled to může vypadat, že má všechno, co si může přát. Až na to, že trpí prosopagnosií - není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá. 

Když tedy na sebe Stroutová a Masselin narazí ve škole, svět se rázem obrátí vzhůru nohama - minimálně Van Burenova střední. A malér je na světě!

Z mého pohledu…
Hned jak jsem zjistila, že od Jennifer Nivenové bude vycházet další kniha, bylo mi jasné, že jí prostě musím mít. Pro připomenutí, tato autorka napsala Všechny malé zázraky, což je skvělá kniha a osobně se mi moc líbila. Byla její druhá kniha stejně dobrá?


A moje odpověď zní ano!
Pojďme se na to ale podívat pěkně od začátku.

Asi první věc, která vás na knize upoutá je to, že je psaná v ich-formě a v přítomném čase. Právě to je jedna z věcí, která knize zajišťuje čtivost a poutavost. Autorka čtenáře velmi rychle vtáhne do děje a jakmile se jednou začtete, už pravděpodobně nepřestanete, dokud nebudete mít knihu dočtenou.
Kapitoly se střídají z pohledu Libby a Jacka, což může být ze začátku lehce matoucí, ale brzo si zvyknete a později už ani nevnímáte, že se postavy střídají. A kdo že vlastně Libby a Jack jsou?

Libby po několika letech strávených doma nastupuje do školy, kde jí ale vůbec nepřivítají s otevřenou náručí. Libby „není jako ostatní“ a jen proto, že váží víc než její vrstevnice, stává se obětí šikany. Nikdo ale netuší, že za sebou má traumatickou minulost se kterou se musí den, co den prát. Rozhodně to ale nevzdává a všem, a hlavně sobě, tak dokazuje, jak je silná.

Jack je naopak mezi spolužáky celkem oblíbený. Bohužel ale nikdo netuší, že Jack je rozeznává pouze podle tzv. identifikátorů. Trpí totiž vzácnou nemocí, což znamená, že si nepamatuje obličeje a nedokáže podle nich rozeznat lidi. Musí si tak najít nějaký identifikátor (nějaká věc, která je specifická pro daného člověka), díky kterému své kamarády a ostatní lidi rozeznává.

Velká pochvala autorce patří za to, že postavy vykreslila opravdu realisticky a čtenář tak má pocit, jako by Libby, Jack i všichni ostatní opravdu existovali.

Kniha se sice zabývá tématem šikany, ale hlavním poselstvím je to, že nezáleží na tom, jak vypadáte, nebo co je na (ve) vás jinak než u ostatních. Díky tomu, jakou nemoc si autorka vybrala vlastně dokazuje, že v obličeji jsme všichni stejní a důležitý je náš charakter. A to se mi na jejích knihách líbí nejvíc – vždy nám přinese skryté poselství.


Knihu hodnotím 80% a stejně jako Všechny malé zázraky rozhodně doporučuji přečíst.

3 komentáře:

  1. Moc pěkná recenze, nalákala jsi mě k přečtení :) Už předtím jsem měla na knihu zálusk, teď si ji chci přečíst ještě více :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář!