Přečteno: Hana

Název: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Počet stran: 306
Rok vydání: 2017
Odkaz na ČBDB
Nakladatelství: Host
Anotace: Existuje-li něco, co prověřuje opravdivost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestaná tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí...


Z mého pohledu…
O této knize už jste toho nejspíš, stejně jako já, slyšeli hodně. A vzhledem k tomu že se na většině blogů objevovaly kladné recenze, rozhodla jsem se, že si tuto knihu také pořídím. A hned ze začátku mohu říct, že první, co mě uchvátilo byla obálka. Je poměrně jednoduchá, ale promyšlená. Když se pořádně podíváte, na přední straně jsou nejpodstatnější části knihy shrnuté v několika málo slovech. To nejkrásnější ale přichází ve chvíli, kdy z knihy sundáte obal. Mně se to bohužel nepodařilo vyfotit, protože už je celkem špatné světlo a kniha se celá leskne a třpytí, ale pod papírovým přebalem se schovává nádherná bronzová kniha. Netuším proč, ale z nějakého důvodu jsem z toho nadšená jako malé dítě.

Teď už se ale přesuneme k samotnému příběhu. Celý děj knihy začíná ve chvíli, kdy se malá Mira vydává se svou kamarádkou v zimě k vodě, hrát si na ledových krách. Porušuje tak ale maminčin přísný zákaz k vodě nechodit. Ale jak už to tak bývá, pokaždé se pravda ukáže a když Mira spadne do vody a celá mokrá se vrací domů, je jasné, že svou maminku neposlechla a ponese si za to trest. Její trest se nám na první pohled může zdát poměrně zanedbatelný – totiž, maminka jí zakáže vzít si u oběda moučník. Ale právě tento kousek sladkého, který má Mira zakázaný jí změní život, a právě tento oběd v rodině odstartuje celou sérii tragických událostí a život Miry už nikdy není takový, jako býval.

V knize jsou celkem tři části, tři časové odvětví. Mění se ale postupně po částech knihy, takže v tom není zmatek a na konci knihy do sebe celý příběh krásně, nenuceně zapadne.
Co se mých pocitů z knihy týče, i několik týdnů po dočtení jsem z ní stále nadšená. Čekala jsem všechno možné, ale takhle silný a propracovaný příběh mě opravdu mile překvapil. Je to jedna z těch knih, které si pamatujete ještě dlouho po jejich přečtení, i když o nich moc nemluvíte, abyste ostatním nezkazili to báječné čtení a neprozradili vše, co v knize je. Je sice pravda, že poslední dobou se s knihami s válečnou tématikou roztrhl pytel, ale tohle je prost nutnost, kterou si všichni musíte přečíst!

Hodnotím 90% a opravdu, tohle je nutnost!

Komentáře

  1. Moc pěkná recenze! Kniha mě neskutečně zaujala a taky se na ni chystám. Tak snad mě nezklame. Měj se krásně. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář!

Oblíbené příspěvky