Rozhovor - Sebastien de Castell

Za jedinečnou možnost setkat se s autorem Divotvůrce a udělat s ním rozhovor bych chtěla mockrát poděkovat Albatrosmedia a Humbooku. Musím říct, že Sebastien je opravdu skvělý a i když jsem z rozhovoru byla hodně nervózní, nakonec jsem si ho i užila! Sice jsem zdaleka nestihla položit všechny otázky přímo, ale Sebastien se mě sám zeptal, zda jsme stihli vše a když jsem mu řekla že ne, dal mi email, abych mu zbylé otázky mohla poslat a během několika dnů mi poslal své odpovědi.

Jak se vám líbí v Praze a na Humbooku?
Praha je nádherná! Já hodně cestuji a vždy, když navštívím nějaké velké, historické město, obvykle tam jsou staré budovy a mezi nimi ošklivé, moderní. Vůbec se to k sobě potom nehodí.
Já mám moc rád Londýn, ale tam je všude staveniště. Praha je jedním z prvních měst, kde se v centru stačí podívat kolem sebe a všechno je nádherné. Už tu jsem pár dnů a dneska za mnou přijede moje manželka, takže se půjdeme projít a budu jí moct říct: "Podívej. Díky tomu, že jsem tak skvělý spisovatel jsme se mohli podívat do Prahy". (směje se)

Kdybyste se měl charakterizovat - kdo je Sebastien de Castell?
To je těžká otázka. Možná to bude znít zvláštně, ale já jsem existencialista, což znamená, že nevěřím, že by vesmír nebo svět měl nějaký skrytý význam, ale že si ho musíme vždy vybrat sami a žít v souladu s ním. Já si vážím a cením romantiky, cestování, dobrodružství a vyprávění příběhů a snažím se svůj život žít v souladu s těmito hodnotami, ale ne vždy úspěšně.

Teď něco málo k Divotvůrci - co vás inspirovalo napsat tuhle knihu?
Když jsem psal Divotvůrce, vzpomněl jsem si na všechny fantasy knihy, které jsem četl, když jsem byl mladý. V nich hlavní hrdinové zezačátku nejsou ničím výjimeční a až později zjistí, že mají nějaké zvláštní schopnosti. Často jsou také bohatí, nechápu moc proč. Já jsem si ale uvědomil, že takový jsem já nikdy nebyl. Když mi bylo šestnáct a procházel jsem se ve škole na chodbě, dával jsem se na ostatní studenty a uvědomil jsem si, že nejsem ani nejsilnější, ani nejchytřejší. Nemám ani tu nejlepší osobnost a nejsem ani nejhezčí. Vlastně nejsem ani ten nejmilejší ze všech. Uvědomil jsem si, že ničím nevynikám. Celý život jsem se snažil zajistit, abych něčím vynikal a jak se stát hrdinou svého vlastního příběhu.
Od začátku jsem chtěl psát knihu o někom, kdo se narodil do kouzelného světa, věděl, že je něčím výjimečný a má nějakou budoucnost, kterou mu ale vzali a musí se s tím nějakým způsobem vyrovnat.

Co vaše postavy? Jsou charakterizovány někým skutečným, někým, koho znáte?
Všechny postavy jsou do jisté míry někým inspirovány.
Ferius je inspirována ženami, se kterými jsem vyrůstal. Žil jsem se svou starší sestrou, která je feministka a všichni v jejím okolí se také zybývali feminismem a byli také aktivisti, takže chodili na různé protesty a pochody a často se stalo, že je skupina agresivních mužů například zmlátila, takže chodili domů a měli různé podlitiny a modřiny. Ale pro mě to byli ti nejodvážnější lidé, které jsem znal a přirovnával jsem je k takovým kovbojům. Takžé právě Ferius je kombinací těchto lidí.

Reichis má dvě různé předlohy. První je moje kočka, kterou mám doma, protože kočky se s vámi nechtějí přátelit. Chtějí spíše takový obchodní vztah, můžeš je hladit jen když je to baví a když nechtějí, musíš přestat. A druhá inspirace - když mi bylo kolem sedmnácti, kolem mě se pohybovali lidé, kteří byli mnohem starší a dělali to co chtěli. Když se jim líbila žena, zkrátka za ní přišli a zeptali se, jestli s nima chce mít sex. Vlastně neměli žádnou morálku a mně připadalo zajímavé popsat lidi, kteří přesně dělají jen to co chtějí. Berou za to ale zodpovědnost a často když člověk něco chce, snaží se najít způsob jak to udělat, aniž by za to musel nést zodpovědnost. Ale já jsem Reichise chtěl popsat právě jako ty lidi, kteří chtějí mít peníze, chtějí jíst co si zrovna vymyslí a zařídí si, aby měli sex s tím, s kým budou chtít.

Máte nějakou oblíbenou postavu ze své knihy?
Ferius - protože v životě se někdy dostaneme do situací, kdy bychom chtěli, aby vedle nás stála právě Ferius a aby nám pomohla udělat to, co je správné.

Jak jste dostal nápad na kočkoveverku? Je to moje oblíbená postava!
Původně to měl být mýval, protože to jsou zvířata, která nežijí v divočině, ale spíš v blízkosti lidí, protože si myslí, že lidé jsou úplně hloupí. Takže jsem se původně rozhodl, že to bude mýval, jenže v tu dobu zrovna vyšli Strážci galaxie, kde je mýval, takže jsem se s nakladatel domluvil, že to zvíře se změní. Nakladatel chtěl původně vlka, ale podle mě by to nebylo vtipné, protože vlk je docela velké zvíře a já jsem spíš chtěl nějaké malé, protože v tom bude ten vtip - to zvíře bude malé a bude si myslet, že je nejlepší na světě. Někdo navrhoval také krysu, ale já krysy nemám rád. Já jsem potom chtěl králíka, protože je sopjený s kouzly, například je druh králíka, kterému se během roku mění barva kožichu a právě proto může Reichis měnit barvu svého kožichu. Ale potom mi nakladatel řekl, že by to měla být divoká kočka a já zase chtěl veverku a docela dlouho jsme se dohadovali. Pak jsem jim ale řekl "Dejte mi chvilku, já to vyřeším". Za tři hodiny jsem se vrátil s textem, který se jmenuje Biologie a historie kočkoveverek, kde je popsáno všechno o tom jak žijí atd. a všichni byli šťastní.

Máte při psaní nějaké problémy? Například nevíte, jak pokračovat, nebo zkrátka nemůžete najít ta správná slova.
Mám opravdu hodně problému, když píšu. Vždycky bojuju s tím, co mám napsat - jestli ta scéna, kterou zrovna píšu je ta nejlepší, nebo je to jen jedna z mnoha možností. Nemám problém najít ta správná slova, ale určitě mi zabere hodně času přemýšlení nad tím, jestli dělám správné rozhodnutí ohledně příběhu a toho, co se zrovna stane.

Jaký je nejlepší moment během psaní knihy? Je to samotné dokončení a vydání?
Je mnoho skvělých momentů během psaní knihy, pro mě jsou ale dva nejdůležitější. První je když dokončím příběh a vím, že jsem řekl to správné - že to není jen spousta slov a scén, ale něco, co je kompletní a má to pro mě nějaký význam. Druhý krásný moment přichází, když mi nějaký čtenář, kterého třeba vůbec nezná řekne, co pro něj ten příběh znamená. Miluji myšlenku toho, že po tom, co se kniha publikuje, oddělí se ode mě a čtenář může zapojit svou fantazii a sám si v příběhu něco najít a dokončit ho v jeho vlastní mysli.

Když jste dokončil svou první knihu, myslel jste si, že jednou nějakou skutečně vydáte?
Když jsem napsal svou první knihu, byl to opravdu hrozný tajemný román, který není publikován a můžeme být všichni rádi za to, že nikdy nebude. Moje druhá kniha byla Traitor’s Blade a i když jsem si nebyl jistý, jestli někdy bude publikovaná, věděl jsem, že je pro mě něčím speciální. Jedna z věcí, kterou mám na psaní rád je fakt, že i když spisovatel nikdy neví, jestli bude jeho kniha vydána, vždycky mu to dává tolik, že na tom vlastně ani nesejde a píše dál a dál. Takže když se potom objeví v knihovnách, je to skvělý pocit, ale mnohem lepší je právě pocit toho, že jste dokončili knihu!

Jak jste se cítil, když vyšla vaše úplně první kniha?
Upřímně řečeno, byl jsem tak znepokojený z toho, zda si lidé mojí knihu koupí a co na ní řeknou, že mi chyběla nějaká zázračná radost z toho, že mám v ruce svou vlastní knihu. Kdybych se mohl vrátit v čase do roku 2014, řekl bych sám sobě: "Zastav se! Užij si tu chvíli! Zvládnul jsi to! Nejdřív buď šťastný a až potom se strachuj o to, co bude dál."

Jaká je vaše oblíbená kniha z dětství a naopak jakou máte rád dnes?
Když jsem byl dítě, sestra mi četla knížku s názvem Lev, čarodějnice a skříň (C.S.Lewis). Strávil jsem potom zbytek svého dětství (a hodně ze své dospělosti) hledáním Narnie. Takže ta kniha pro mě byla rozhodně hodně důležitá.
V dnešní době se moje oblíbené knihy hodně mění. Momentálně čtu The Seven Deaths of Evelyn Hardcastle a podle mě je to fantastické!

A co vaše oblíbené místo pro psaní?
Obvykle píšu doma, ve své kanceláři. Jedna z mých koček vždy sedí u počítače a zírá na mě, jako by věděla, že dělám něco špatně.

Jak vlastně píšete své knihy? Máte k tomu nějaké speciální "rituály"?
Přemýšlím, přemýšlím a ještě víc přemýšlím. Dělám si poznámky, diagramy a mapy a nakonec stejně zjistím, že to do sebe nezapadá, tak to prostě zahodím a píšu jednu větu za druhou.

Přemýšlel jste někdy nad tím, že by vaše knihy byly ilustrované (zkrátka jenom všichni chceme vidět Reichise častěji, než jen na obálce!)
Bylo by to skvělé, rád bych viděl ilustrovanou verzi své knihy! Reichis by ale mohl být problém. Kdyby se neshodli s ilustrátorem, mohl by skončit bez prstů nebo očí (ilustrátor) a to by se mu asi kreslilo špatně.

Zpátky z "vaše oblíbené.." otázkám. Máte nějakého oblíbeného spisovatele?
Právě teď se hodně zaměřuji na prózu a na to, jak lidé píší. Pokud jde o skvělé spisovatele fantasy, myslím, že Ursula Le Guin, Philip Pullman, a Neil Gaiman jsou báječní. Kéž bych měl jejich talent!

Poslední otázka - máte raději paperback nebo hardback a proč?
Miluji hardbacky - mám pocit, že jsou trvalejší a více vydrží. Na druhou stranu malý román v brožované vazbě dáte skoro do kapsy, což znamená že si ho můžete vzít kamkoliv a kdykoliv se vydat do jiného světa.

Děkuji za rozhovor!
Moje potěšení!