S Kovym nejen o knihách - rozhovor

Tady jsem se zmínila, že v knize je hodně vykřičníků... Tak mám další :)

Jak už jsem posledně zmiňovala, v rámci Humbooku jsem měla možnost kromě rozhovoru se Sebasteinem de Castellem (klik pro odkaz) vyzpovídat také Kovyho. Za mě to je jeden z lidí, jejichž "práce" na sociálních sítích má nějaký smysl. Obdobně jako u Sebastiena musím říct, že jsem na rozhovor šla docela nervózní. Ve výsledku se to ale tak trochu přehouplo v klasické povídaní a rozhovor chvilkami připomínalo jen zdaleka a svých otázek jsem se držela jen málo. Co tím chci říct je to, že Karel je opravdu skvělý a jsem moc ráda, že jsem ho mohla poznat a popovídat si s ním.

Ze všeho nejdřív (asi dost neoblíbená otázka) - Kdo to je Kovy?
Kdo to je Kovy? Já věřím, že Kovy a Karel jsou úplně stejní, možná Kovy je o něco pozitivnější, protože Karel je introvert, takže často rád tráví čas sám se sebou (protože bydlí v garsonce) a Kovy je možná takový víc otevřený. Karel se cítí více sebevědomě v okruhu svých kamarádů.
Poznámku od Vendy z Albatrosu vám sem ale rozhodně musím dát také!
Vendy "Já vám do toho nerada skáču, ale docela jsem čekala, že řekneš - Karel bydlí v garsonce a Kovy v 5+1, nebo tak něco" 
Kovy "Nojo, když jsem Kovy, bydlím ve vile" (smích všech přítomných)
Takže já věřím, že rozdíl není takový, ale určitý rozdíl tam samozřejmě vždycky je.

Člověk by vůbec neřekl, že zrovna ty jsi introvert....
Já jsem! Já jsem hrozně vlastně depresivní člověk občas. Já když se bavím s kamarádama třeba o politice nebo tak, jsou to vždycky úplně apokalyptické scénáře, ale na to video si vždycky říkám, že ta message musí být taková optimističtější.
Já "Ale tak současná politika asi není úplně optimistická..." :)
No... není. (další smích).Já jsem ztratil všechny ideály už asi rok a půl zpátky, ale je podle mě důležité pořád věřit a já se snažím to trochu převést i na svůj osobní život, abych byl optimističtější, radoval se z maličkostí a dělal všechny tyhle klišé věci.

Myslím, že dnes v době sociálních sítí to ale tak je. Neznám moc lidí (teď myslím ty, kteří mají nějakou sledovanost a vliv), co by šli na internet a přizanli že "jo, dneska mám špatný den" a spíš si myslím, že všichni sdílíme převážnou většinu těch hezkých věcí a působí to dojmem dokonalé reality.
Souhlasím. O tom jsem právě psal v knížce, protože mi to přišlo jako o něco bezpečnější místo a v těch videích podle mě mám formáty, kdy jsem víc "civilní" už dneska. Že to není vyloženě takové to "nabuzené" povídaní, ale že už si fakt sednu s kamerou a povídám to, na co mám zrovna náladu a nutně to neprostříhávám každou chvíli.

Je ti příjemnější psát, cítíš se u psání otevřenější, než když něco říkáš na video?
Určitě. Pro mě to bylo jednodušší i v tom, že na video si člověk musí často sepsat myšlenky, aby potom nenatočil místo půl hodina materiálu tři hodiny a potom si třeba nevyčítal, že něco nedotočil, protože často už to zpětně nejde, takže to potom není tolik upřímné. Příjde mi, že to psaní je přeci jenom o něco osobnější.
I vztah s knížkou je podle mě úplně jiný, než vztah s videem nebo filmem, seriálem.

Když už jsme u toho - jaké to je psát knížku v podstatě o životě ve tvém věku?
Zvláštní! Já si ze začátku vůbec nemyslel, že to bude možné, ale nakonec jsem zjistil, že vlastně je možná kouzlo v té obyčejnosti. V obyčejnosti těch zážitků, v tom, že vlastně nejsem nějaký nedostupný youtuber (jak mě možná spousta mladších lidí viděla) a že jsem vlastně taky člověk, co je občas smutný a jsem úplně obyčejný kluk. A přijde mi, že bohužel si spousta lidí influencery a youtubery hrozně idealizuje a tak.

Možná, že tě spousta lidí už bere tak nějak jako někoho, na koho se jdou podívat a nedochází jim, že jsi vlastně taky někdo, kdo žije v realitě...
Možná jo. Je to asi osobnější vztah, než s hercem, nebo zpěvákem. I když ti už jsou také často na instagramu, ale pořád podle mě je tam větší autenticita. Zase na druhou stranu přeci jenom začíná být už docela solidní propast mezi realitou a tím, co vzniká na instagramu a myslím si, že v prvotních letech to bylo všechno takové upřímnější.

Mně se třeba skoro nikdy nestane, že bych otevřela sociální sítě a narazila na něco negativního. Většinou je prostě otevřu a všechno je skvělý, úžasný a nikdo nemá špatnou náladu...
pozn. Tady si všimněte toho, jak rozhovor plynul a postupně jsme se vraceli k podobným věcem, aniž bychom si to uvědomovali. Mimo jiné přichází chvíle, kdy už se vůbec nedržím toho, co jsem si připravila...
Obecně celé sociální sítě jsou o sdílení extrémů. Zrovna teďka mám úplně úžasnej moment, tak ho tam dám, ale to že 23 hodin a 59 minut zbývajícího času toho dne nebylo nic moc už nikdo nevidí...

Jak se vůbec cítíš na současném youtube? Když vidíš, co spousta lidí natáčí a potom sám děláš něco, co má nějaký smysl a hlubší myšlenku?
Mně je líto (a nikdy to nebude jiné), že vždy vyhrává drama, kontroverze a bulvární obsah nad něčím, co se snaží o nějakou myšlenku. A řekl by ti asi každý, že často video, které zabere pár hodin má desetkrát víc zhlédnutí, než video, na kterém dělá třeba několik dnů a má pro něj opravdu váhu a smysl.
Poptávka po tom jednodušším obsahu je ale vyšší a vždycky bude.
A jak se cítím?
Já se teď možná trochu hledám a přemýšlím, kam to posunout a co dělat. Zatím se ale pořád více posouvám ke vzdělávacímu obsahu  - když píšu video a sám mám pocit, že se něco dozvídám a sám to potom předávám dál.

Teď už ale zpět ke knihám - Jak si myslíš, že to má dnešní generace se čtením?
Já doufám, že to není jenom nějaká moje bublina, ale myslím, že se drží normální knihy. Pamatuji si úplně jako včera, když přišly čtečky a všichni začali říkat "Tak a je to tady. Konec tištěných knih. Je to tady a už to nikdy nebude stejný..."
Myslím si a doufám, že kouzlo papírové knihy nikdy nezmizí. Pro mě je to jako rituál si tu knížku koupit, mít jí na polici doma, zalézt si někam a přečíst si ji. A pořád ten papír voní a je to celé mnohem osobnější a připadá mi to mnohem lepší, než ta elektronická verze. I když pak třeba na cestách to člověk taky ocení.

A co audioknihy?
Ke mně se audioknihy dostaly před maturitou a tehdy jsem to kombinoval s během. Připadal jsem si potom dvakrát tak dobře, že jsem dělal něco pro svoje tělo i duši. Ale jinak nejsem nijak vášnivý posluchač audioknih.

Jakou roli hrajou knihy ve tvém životě, čteš?
Snažím se. Když jsem byl menší, myslím, že mě hodně rozvíjely fantasy knihy. Člověk si v hlavě vytvoří vlastní svět, může si představovat jednotlivé postavy a je to super. A hodně to rozšiřuje slovní zásobu, takže jsem fakt rád, že jsem dříve četl.
Teď už to v prioritách nemám tak vysoko, ale vždycky se snažím si na to vyhradit nějaký čas.

Máš nějakou knihu, která tě ovlivnila, nebo ti něco dala?
V pomaturitních letech to byl určitě Orwell a Čapek (pozdější období). Orwellova celková tvorba a myšlenka - je podle mě nadčasová. Nejvíc na každém spisovateli, nebo mysliteli obdivuji nadčasovost - že to, co někdo řekne před například 50, 100 lety je i v dnešní době aplikovatelné a možná reálnější, než v té době. Docela mě to fascinuje, když čtu něco, co vyšlo před tolika lety a stále je to aktuální a v tuhle chvíli je to pro mě asi nejvíc aktuální.

Co jsi četl naposled?
Teď mám rozečtené "Call me by your name", což je trochu víc oddechová literatura, až místy červená knihovna. Pokud bych ale měl vybrat něco, co mě hodně baví, je to poposiování iracionality lásky. Toho, že člověk úplně vypne mozek, nadchne se pro jednu osobu, pořád přemýšlí a za každou větou hledá tisíce významů. To mi připadá skvělé a je to taková ukázka toho, jak funguje lidský mozek, když jsme zamilovaný.

Ty a motivační literatura - jak se k ní stavíš?
Já si myslím, že všechno má dvě strany a nějaká část toho je úplný odpad (nejvíc mě baví lidi, co píšou o úspěchu přitom jediný jejich úspěch bylo dopsat tu knihu o úspěchu). Jsou ale knížky, které ti mohou hrozně moc dát. Já v poslední době si myslím, že ať už knihy nebo filmy je dobré soudit podle toho, kolik toho ve mně zanechají klidně po třech, čtyřech měsících ( jestli si třeba vůbec něco z toho ještě vybavím, nebo ne). Podle toho si říkám, jestli mě to skutečně ovlivnilo, nebo ne.

Děkuji za rozhovor!
Není vůbec za co, já děkuji!