Přečteno: Hana
Autor: Alena
Mornštajnová
Počet stran: 306
Nakladatelství: Host
Anotace: Existuje-li něco, co
prověřuje opravdivost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco,
co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co
když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze
bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz
rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její
neposlušnost prozradí, a je za to potrestaná tím, že na rodinné oslavě
nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní
životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné
a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje
s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných
událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro
dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka,
zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí...
Z mého pohledu…
O této knize už jste toho nejspíš, stejně jako já, slyšeli
hodně. A vzhledem k tomu že se na většině blogů objevovaly kladné recenze,
rozhodla jsem se, že si tuto knihu také pořídím. A hned ze začátku mohu říct,
že první, co mě uchvátilo byla obálka. Je poměrně jednoduchá, ale promyšlená.
Když se pořádně podíváte, na přední straně jsou nejpodstatnější části knihy
shrnuté v několika málo slovech. To nejkrásnější ale přichází ve chvíli,
kdy z knihy sundáte obal. Mně se to bohužel nepodařilo vyfotit, protože už
je celkem špatné světlo a kniha se celá leskne a třpytí, ale pod papírovým
přebalem se schovává nádherná bronzová kniha. Netuším proč, ale z nějakého
důvodu jsem z toho nadšená jako malé dítě.
Teď už se ale přesuneme k samotnému příběhu. Celý děj
knihy začíná ve chvíli, kdy se malá Mira vydává se svou kamarádkou v zimě k vodě,
hrát si na ledových krách. Porušuje tak ale maminčin přísný zákaz k vodě nechodit.
Ale jak už to tak bývá, pokaždé se pravda ukáže a když Mira spadne do vody a
celá mokrá se vrací domů, je jasné, že svou maminku neposlechla a ponese si za
to trest. Její trest se nám na první pohled může zdát poměrně zanedbatelný –
totiž, maminka jí zakáže vzít si u oběda moučník. Ale právě tento kousek
sladkého, který má Mira zakázaný jí změní život, a právě tento oběd v rodině
odstartuje celou sérii tragických událostí a život Miry už nikdy není takový,
jako býval.
V knize jsou celkem tři části, tři časové odvětví. Mění
se ale postupně po částech knihy, takže v tom není zmatek a na konci knihy
do sebe celý příběh krásně, nenuceně zapadne.
Co se mých pocitů z knihy týče, i několik týdnů po
dočtení jsem z ní stále nadšená. Čekala jsem všechno možné, ale takhle
silný a propracovaný příběh mě opravdu mile překvapil. Je to jedna z těch knih,
které si pamatujete ještě dlouho po jejich přečtení, i když o nich moc
nemluvíte, abyste ostatním nezkazili to báječné čtení a neprozradili vše, co v knize
je. Je sice pravda, že poslední dobou se s knihami s válečnou tématikou
roztrhl pytel, ale tohle je prost nutnost, kterou si všichni musíte přečíst!
Moc pěkná recenze! Kniha mě neskutečně zaujala a taky se na ni chystám. Tak snad mě nezklame. Měj se krásně. :)
OdpovědětVymazatDěkuju moc! Určitě nezklame :)
VymazatN.