Přečteno: Píseň zimy

Autor: S. Jae Jonesová
Počet stran: 391
Rok vydání: 2017/ překlad 2017
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Dávejte si pozor na skřety a zboží, které prodávají. 
Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů - o nezbedném panovníkovi, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Poté ale Liesl vyrostla a musela své sny o králi a o hudbě nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. 
Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou - Liesl se pro ni musí obětovat. Bez smrti se svět nemůže znovu zrodit, zimu nevystřídá jaro, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemí Liesl pomalu ztrácí sílu a jako královna nevěsta umírá. Čeká ji velké rozhodnutí: Obětuje svou lásku, anebo nastane konec světa? 

Z mého pohledu...
Ze všeho nejdřív bychom si měli ujasnit, kde se celý příběh vlastně odehrává. První svět je stejný jako ten náš. Druhým je jakési podzemí - nový svět, kde vládne Král podzemí.
Co se hlavních postav týče, máme tu Liesl - nejstarší, ne moc hezkou, ale hodnou a obětavou dívku. Přesným opakem je její sestra Käthe, která je sice krásná jako obrázek, ale rozumu moc nepobrala a skromnosti také ne. Kromě toho jí nechybí ani pořádná dávka naivity. Liesl a Käthe žijí v našem světě až do chvíle, kdy Käthe okusí i přes zákaz svojí sestry skřetí ovoce a vydává se dobrovolně do podzemní říše. Liesl má ale pocit, že svou sestru musí stále hlídat a starat se o ni a tak se vydává do podzemního světa přímo za králem. A dostane na vybranou - buď mu nechá svou sestru jako nevěstu, nebo si ho vezme sama. A jak už to tak bývá, Liesl se rozhodne obětovat a zachránit tak svou sestru. A celý tento proces trvá dobrých sto stran.
A pozor, ještě jedna věc. Jak už je v anotaci psáno, stát se nevěstou Krále podzemí vlastně znamená dobrovolně zemřít. Super, co? No, abych to nějak dokončila. Dalších sto stran se vlastně Liesl střídavě nesnáší a snáší s králem, jednou na sebe křičí a podruhé jsou jak andílci. Proč to autorka rozepsala na dvě stě stran opravdu netuším, ale málokdy se mi stane, abych knihu odložila a radši se šla dívat na televizi.

Ale abych tady jen nenadávala. Zbylých 194 stran se mi kniha poměrně líbila. V příběhu se konečně začalo něco dít a Liesl už pořád jen nefňukala. Na druhou stranu mi taky chvilkami dost lezla na nervy. V jednu chvíli je podle ní Král podzemí ta nejhorší bytost na světě a o pár stran dále je uražená, že s ní nechce spát. Byly tu ale i světlá místa, kdy jsem knihu spokojeně četla a stránky rychle ubíhaly. Ale stále je to takové půl na půl.

Opravdu dobrý mi připadal konec. Sice to bylo víc než předvídatelné a je úplně jasné, o čem bude další díl, ale alespoň to autorka trochu zachránila. Nemyslím si, že by se jednalo o špatný námět na příběh. Ale ty postavy mě opravdu dokázaly naštvat a i ona chudinka Liesl vlastně taková chudinka nebyla. Nicméně konec dobrý, všechno dobré.

Autorce bude v dohledné době vycházet druhý díl v angličtině, a jestli vyjde i u nás, asi si ho přečtu. A upřímně doufám, že autorka bude pokračovat tam, kde to začalo být opravdu dobré a druhý díl už se mi bude líbit více.

Hodnotím 60% a prozatím moc číst nedoporučuji. A nebo si jí půjčte třeba v knihovně :)
Jinak jsem si tuto knihu odnesla z blogerské merendy, takže moc děkuji Albatrosmedia.